Přípravy na svátky gradují, v domácnostech voní skořice, hřebíčky nebo vanilka. Hospodyňky pečou, v mnoha domácnostech plní krabice až dvaceti druhy cukroví. Kde se vůbec tato tradice vzala?
Pečení dortů, koláčků a všemožného cukroví všemožných tvarů patřilo k oslavám a vzácným příležitostem dávno před tím, než se Vánoce začaly slavit. Údajně už antičtí kuchaři pekli sladkosti, kterými si uctívali významné události. Ve středověkém Římě například pekli medové koláčky jako oběti bohům, protože se med a jeho léčivé účinky považovaly za boží dary.
Když se ve středověku díky námořním objevům dostal do Evropy cukr, byl velmi vzácný a drahý, proto se používal především k medicínským účelům. Podávali ho v krystalické podobě ve tvaru bonbonů nebo tyčinek, které se cucali hlavně v zimě. Tradice cukrových červenobílých tyčinek ohnutých do tvaru písmene J přetrvala v anglosaské kultuře dodnes.
Námořní objevy přinesly do Evropy i vzácné suroviny a koření jako skořici, mandle, zázvor, sušené ovoce – tedy dnes důležité přísady do vánočního cukroví.
Patrně prvním koláčem, který byl spojován s vánočním obdobím, byl medovník. Připravovali ho mniši z klášterů v německém Norimberku. Šlo o koláč slazený medem a přidávaly se do něj směsi koření, které podporovaly trávení – kardamon, muškátový oříšek, skořici, zázvor, koriandr, hřebíčky a pepř.
V 16. století začaly vznikat cechy výrobců medovníků a v té době se pečení vánočních koláčků rozšířilo do celé Evropy. Každý národ si vytvořil vlastní oblíbený druh a originální recept. Kolem roku 1600 připluly první vánoční “cookies” s nizozemskými přistěhovalci i do Ameriky.
