Benedykt lékařský, čubet benedykt (Cnicus benedictus) – je jednoletá asi 60 – 80 cm vysoká rostlina, která se podobá bodláku a kvete v červnu a červenci. Volně roste ve Středozemí a v Orientu, ale u nás se odpradávna pěstuje na zahrádkách jako léčivka. Říká se mu také BODLÁK HOŘKÝ, OSTROPES, KRASOVLÁSEK, PŘÍMĚTNÍK, ZAJEČÍ OKO, PCHÁČ POŽEHNANÝ…
Ve středověku byl používán hlavně proti moru, nemocem žaludku a plicním chorobám. Slavný Mathioli jej považuje za „slavnou a vznešenou bylinu pro jeho velikou a hojitelnou moc“.
Sbírá se nať – droga obsahuje hlavně hořčinu knicin, tříslovinu, silici a sliz.
Užívá se pro povzbuzení žaludeční činnosti (vyšší dávky vyvolávají zvracení), má antibiotické účinky, pomáhá při onemocnění jater a žlučníku, při slabosti a nespavosti, dále při některých virových onemocněních – například pásovém oparu.
Benedikt je také součástí bylinných směsí pro bylinné likéry – například Benediktinka, a sušený žlutý květ benediktu se používá jako náhrada šafránu pro přibarvení pokrmů.
Nálev: 1 – 2 lžíce řezané natě, ½ litru vody (většinou se používá ve směsi s jinými drogami (kmín, pelyněk, máta, ostropestřec…) – užívá se před jídlem, 4 šálky denně.