Marinka vonná (Asperula odorata) – lidově – mařenka, mařina, božec, voňavý svízel, valdmajstr, májová marunka, marynka vonná, …vytrvalá bylina s tenkým plazivým oddenkem, přímou lodyhou a přeslenitým listem. U nás květe v květnu až červnu a roste hlavně ve stinných hlavně bukových či habrových lesích. Vyskytuje se nejen v Evropě, ale i v Asii a Severní Americe.
Již ve středověku byla uctívaná jako slavná léčivka – zejména ve Středomoří z ní benediktinští mniši připravovali oblíbený bylinný likér. Hieronymus Bock (německý kazatel a lékař ze 16. století – jeden z „otců“ botaniky) ve svém herbáři z roku 1539 doporučoval mařinku do tzv. „májového nápoje.
Mařinkovou nať sbíráme krátce před květem tedy v květnu až červnu – sušíme pokud možno rychle ve stínu (umělá teplota do 40°C). Droga obsahuje hlavně kumarin, tříslovinu, vitamín C, hořčiny, organické kyseliny atd. Čaj ze sušené mařinkové natě se doporučoval jako močopudný prostředek, při žloutence a ostatních jaterních chorobách, proti vodnatelnosti, při tlukotu srdce a také proti močovým kaménkům (nedoporučují se však velké a časté dávky, silně vonný kumarin má totiž slabé narkotické účinky a mohl by způsobit bolesti hlavy, závratě, spavost). Často se také mařinka užívá zevně na obklady a koupele při léčení nádorů, vředů a hnisavých ran. Rozmačkanou čerstvou nať – jako obklad dříve doporučovali na bolesti hlavy.
Někdy se mařinka přidávala i do tabáku a koření se jí také bylinné likéry.