Za okny studí zima – v pokoji hřejí květiny.
A na současném trhu je vskutku nepřeberné množství, takže si jistě každý z nás vybere podle svých představ.
Pěnišník a azalka – z rodu rododendronů (Rhododendron)
Setkáváme se s nimi v posledních letech i v interiéru, kde vyniknou olistěním i bohatým květenstvím. Větší rododendron se uplatní ve světlých i chladnějších prostorách, jakými jsou nevytápěné chodby či schodiště s teplotou 10 – 18°C, azalky potřebují 15 – 18°C a umístíme je nejlépe do studené místnosti na okenní parapet a chráníme před sluncem. V těchto podmínkách se nestane, že ještě nerozkvetlá poupata uschnou a opadnou. Musíme si dát hlavně pozor na vápník – pěnišníky i azalky jsou na něj totiž velmi citlivé, proto je musíme zalévat jen filtrovanou, dešťovou nebo převařenou vodou. Azalka navíc vyžaduje zálivku silnou (zemina musí být stále vlhká – nikoliv však mokrá). Aby nám kvetly co nejdéle, odstraňujeme suché květy.
Vzpomeňme ještě na tořivku ((Streptocarpus), která patří také k nenáročným pokojovým květinám vyžadujícím dobré osvětlení, ale ne přímé sluneční paprsky, chladnou místnost (13 – 15°C) a přiměřenou zálivku měkkou, odstátou vodou.
Nebo zajímavá Gloxinii (Sinningia) – tu si koupíme kvetoucí, hlízu pak po odkvětu vyndáme ze zeminy a později znovu vysadíme, začneme se zaléváními přihnojováním a v zimě se opět můžeme těšit z nových květů.