Pro rostliny je nejdůležitější půda, v níž žijí celý svůj život. Pečlivá příprava půdy se proto vždy vyplatí. A abychom mohli půdu dobře připravit, případně vylepšit, měli bychom vědět, jaký typ půdy na naší zahrádce máme.
Hlinitá
Tvoří ji směs z minerálních látek obsažených v jílu a písek. Jde o úrodnou půdu, která dobře umí uchovat výživné látky, humus nebo zadržet vláhu. Z hlediska pH je to půda mírně kyselá až středně zásaditá. Hlinité půdy poskytují výborné podmínky pro pěstování většiny druhů zeleniny, bylinek, trvalek a různých dřevin. Rychle se přehřeje a teplo i udrží, dobře se s těmito půdami pracuje i po dešti a vysychají jen pomalu.
Jestliže do této půdy přidáváme humus z kompostu, zelené hnojivo, univerzální substrát a přidáme trochu organického minerálního hnojiva, rostliny ukázkově porostou.
Do této půdy se hodí: ředkvičky, kedlubny, čínské zelí, fenykl, čekanka, fazole, mangold, většina trvalek, jahody, většina ovocných stromů a keřů.
Jílovitá
Práce s ní je namáhavá, dlouho zadržuje vlhkost, po dešti je kluzká, a je dokonce riziko po ní chodit. V období sucha vyschne natolik, že rýč nebo motyka jen těžce zaboříme. Obsahuje hodně vápníku, chybí ji ale kyslík, drží pohromadě a nedrolí se.
Může být úrodná a výživná, pěstování zeleniny v tomto typu půdy přináší vysoké výnosy. Vláhu si udržuje dlouho i v období sucha, a proto není potřeba ji často zalévat. Pomalu se ale zahřívá, je dlouho chladná, a sít nebo sázet do ní proto lze až později než do jiných druhů půdy.
Strukturu jílovité půdy uvolníme množstvím zeleného hnojiva.
Do této půdy se hodí: bílé i červené hlávkové zelí, brokolice, pórek, červená řepa, kozlíček polní, dřín obecný, růže, třešeň.
Příště se podíváme na půdu písčitou a rašelinovou.