Na závěr povídání o zahradní půdě ještě – jak zlepšit půdu těžkou, hlinitou, kamenitou a zaplevelenou.
Když je půda těžká…
Pracujeme s ní, když je mokrá, tedy hlavně na jaře a na podzim. Než dorazí zima, měli bychom ji obdělat rýčem, velké hroudy se v mrazu rozpadnou. Přimícháme do ní hrubozrnný písek nebo jemnozrnný štěrk, aby se tolik nelepila, je vhodné ji smíchat i s kompostem. Zastíníme ji a přikryjeme pokosenou trávou nebo mulčovací kůrou.
Když je půda hlinitá…
V tomto případě použijeme místo rýče vidle – ty zapíchneme do půdy a jednoduše jimi pohybujeme sem a tam. Uvolnění a provzdušnění je prospěšné pro užitkový hmyz, přibývá humusu a půda je úrodnější. Když zima skončí, zapracujeme do povrchu půdy humus formou chlévské mrvy nebo zelného hnojiva. Půda se provzdušní a bude připravena pro setí a vysazování.
Když je půda kamenitá…
Někdy se kameny jednoduše nevyplatí vybírat, je lepší zvolit vyvýšené záhony, na nich pak můžeme v klidu pěstovat vše, co jsme si naplánovali a vysnili. Když pečlivě promyslíme umístění a střídání rostlin, za celý rok dopěstujeme na minimální ploše několik druhů zeleniny a bylinek. Například hlávkový salát, brokolici, pažitku či rukolu můžeme sklízet i několikrát.
Když je půda plná plevele…
Přikryjeme ji geotextilií, která nepropouští světlo. Vystřihneme do ní otvory ve tvaru kříže – a například okurky, melouny, jahody, růže či okrasné keře, když budou mít kořeny pod fólií, která propouští vodu, budou výborně růst. Textilie totiž ohřívá půdu, a tím podporuje růst a vývoj rostlin, tvorbu jejich kořenů a ve finále samozřejmě i plodů. A i ten nejagresivnější plevel takto pokoříte.