Stejně jako světelné podmínky má každá rostlina také jiné nároky na TEPLO – ať už se to týká skleníkových kultur, pokojových nebo venkovních rostlin. Základním a neúnavným zdrojem veškerého tepla na naší Zemi je žhavé Slunce.
Nároky rostlin na teplo se mění v průběhu jejich růstu i pěstování. Jiné tepelné podmínky jsou v době klíčení a v začátku růstu, později se nároky na teplo snižují a naopak se zvyšují opět v čase kvetení a poté i při dozrávání semen. Více tepla potřebují rostliny ve vývojovém stádiu, zatímco starší rostliny nejsou již na změny teploty tak citlivé.
Z fyziologického hlediska se hovoří o teplotách minimálních, optimálních a maximálních.
Minimum – životní pochody v rostlinném organismu se prakticky zastavují a rostlina odpočívá – neroste – hranice minima je u různých rostlin různá (většinou se pohybuje okolo plus 10 °C a většinou také nesmí klesnout pod nulu) – pěstitel musí dbát, aby teplota nikdy pod minimum neklesla
Optimum – je teplota, při níž se rostlinám daří nejlépe a dosahují normálního přirozeného růstu
Maximum – teploty se pohybují většinou kolem 40 °C a jen málokteré rostliny snášejí teploty větší – maximální teploty jsou stejně nebezpečné jako minimální – dochází k přehřátí, velkému vypařování vody a rostlina přestává růst
Kromě teploty v ovzduší je důležitá i teplota půdy (mnohdy dokonce i důležitější). Tato teplota závisí na složení a struktuře půdy, u rostlin pěstovaných v nádobách i na materiálu, z něhož jsou vyrobeny (beton, keramika, dřevo…).