Jedním z nejznámějších brouků v Česku je slunéčko sedmitečné, známější jako beruška, berunka nebo také sluníčko. U nás najdeme zhruba 70 druhů těchto užitečných brouků, většina z nich pochází ze střední Asie.
SLUNÉČKO SEDMITEČNÉ (Coccinella septempunctata) je nejběžnějším zástupcem této čeledi. I přes své jméno nemusí vůbec mít vůbec sedm teček – černé skvrny se mohou různě spojit, nebo dokonce i zcela chybět.
Když se ocitne v ohrožení, zahraje “mrtvého brouka” a bezvládně spadne na zem. Dospělí jedinci navíc při jakémkoli nebezpečí vylučují zapáchající toxickou látku, která odradí třeba ptáky. Jedovaté jsou i larvy berušek. Protáhlým tělem a kůži s hrbolky připomínají malé krokodýly. V dospělou berušku se podle teploty promění za 30 až 60 dnů.
Berušky najdeme všude tam, kde jsou mšice. Jedna beruška je schopna za svůj život zkonzumovat až 5 tisíc těchto nepříjemných škůdců. Existují i slunéčka, která se kromě mšic specializují na pojídání roztočů a červců.
Ale teď pozor: většina berušek je při nedostatku potravy schopna sežrat i jedince stejného druhu, vyhlášeným kanibalem je dravé asijské slunéčko Harlekýn.
Berušky se vyskytují v různých barvách – od metalicky tyrkysové přes žlutou, oranžovou, červenou až po světle růžovou, navíc ne všechny mají tečky.
A ještě jedna zajímavost na závěr: krovky tvoří látka nazývaná chitin, což je materiál podobný našim nehtům.
Poznáte, kolik je berušce let?
Mnoho lidí se domnívá, že věk berušky lze určit podle počtu černých teček. Je to však jen mýtus.
Počet černých skvrn je genetická záležitost.
Věk berušky lze však poznat podle odstínu krovek. Mladí jedinci jsou jasně červení a barva starších, tedy těch, kteří už přezimovali, mají hnědý nádech.