Krása, která trvá jen chvíli…
Jedná se o květy kosatce – oblíbené zahradní rostliny, jejíž barevná škála vede od bílé, přes žlutou, temně červenou, bordó až po tmavě fialovou. Nejvíc vyniknou kosatce v blízkosti okrasných stříbřitých travin či jiných trvalek.
Kosatec má jméno podle řecké bohyně duhy
Jméno kosatec (Iris) pochází z řečtiny, prý podle bohyně duhy. Charakteristickým znakem této hlíznaté rostliny jsou delší rovné mečovité až trávovité listy.
Jeho květ se skládá ze šesti okvětních lístků. Vnější tři jsou převislé – vykloněné dolů (někdy mívají navrchu jemný kartáček), tři vnitřní jsou vzpřímené.
Některé druhy kosatců vytvářejí dužnaté kořeny, jiné zase hlízovité oddenky, další jsou cibulovité.
Pěstováním kosatců se zabývá mnoho zahrádkářů a samozřejmě i šlechtitelů, na světě je zaregistrováno již přes 20 tišíc kultivarů a stále přibývají další, kterými se mohou milovníci květin těšit – i když jejich krása trvá jen krátce.
Kosatce potřebují propustnou půdu s obsahem vápna. Daří se jim na sušších místech, která jsou chráněna před větrem.
Těžké přemokřené půdy, bohaté na dusík příliš nevyhovují – tam jim totiž velmi snadno zahnívají oddenky.
Chceme-li se dočkat pěkných velkých květů, pak bychom měli kosatce každé dva až tři roky přesadit – najít jim jiné stanoviště.
Kosatce přesazuje nejlépe 2 měsíce po odkvětu – tedy od konce července do konce srpna.
Celý trs opatrně vybereme rycími vidlemi ze země, ostrým nožem odstraníme staré či nemocné oddenky a vyhodíme je. Na nově vyrostlých oddencích pak zkrátíme kořeny na 5 až 10 cm, listy sestřihneme asi o polovinu.
Při výsadbě rozložíme kořeny do stran, oddenek přitlačíme do půdy a zasypeme zeminou tak, aby horní část oddenku zůstala nad povrchem.
Aby se co nejrychleji vytvořily nové kořeny, musíme je pravidelně zalévat až do období podzimních dešťů.