Moje zahrádka je až v Beskydech, proto na ni nemám tolik času, kolik by zasluhovala, nebo kolik bych si sama přála. Přesto si užívám každé chvilky, kdy se mohu květinami těšit. Na přiložené fotografii je zajímavá rostlinka, každého zaujme už jen pohled na jemné stříbřité lístky a bílé květy.
Stříbřité lístky a bílé květy
Stříbrolistá rostlinka s dekorativními úbory bílých kvítků se jmenuje plesnivka perlová (Anaphalis margaritacea). Pochází ze Severní Ameriky a ze severovýchodní Asie, kde roste hlavně v jehličnatých a březových lesích. Potkat ji můžeme i na skalnatých svazích. Severoameričtí indiáni používali plesnivku perlovou jako účinnou léčivku při kašli, nachlazení a zánětech horních cest dýchacích. Obklady z této zajímavé trvalky se používaly na popáleniny, modřiny, otoky i na vředy, či na špatně se hojící rány. Do Evropy se plesnivka dostala až v 19. století, ale rychle si našla své obdivovatele a nyní už se často na našich zahrádkách pěstuje. Mohutně se rozrůstá a rychle zplaňuje, objevuje se pak na pasekách i podél cest, většinou na kyselém podloží.
Je to vytrvalá dvoudomá bylina, příbuzná a také malinko podobná protěži alpské. Dorůstá do výšky kolem 40 centimetrů a celé léto (kvete ode července až do října) nás udivuje svými něžnými bílými kvítky s jemným žlutavým středem. Plesnivka perlová je trvalka, pěstovat ji můžeme na skalce i na květinovém záhonu. Vytváří trsy stříbrných listů, díky nimž mezi ostatními zelenolistými rostlinami vyniká. Má ráda plné slunce a sušší, propustnou hlinito-písčitou zeminu. Její výhodou je kromě dlouhé doby květu i mrazuvzdornost (vydrží až do -28 °C).
Suchá vazba
Květenství můžeme opatrně sušit a použít do suchých vazeb jako slaměnky, proto se plesnivce také říká „vytrvalá slaměnka“. A ještě něco – nemusíme se bát mlsných slimáků, těm totiž plesnivka nechutná.