Mrkev je všeobecně známou snad nejznámější a také velmi oblíbenou zeleninou. Je výborným zdrojem karotenů a dalších vitamínů, má mírně nasládlou jemnou chuť, proto ji mají rády i naše děti. Jíme ji syrovou, vařenou, pečenou i smaženou, můžeme ji nakládat do nálevů anebo ji mrazit pro časy příští. Vaříme z ní omáčky i polévky, pečeme zákusky… Její použití je skutečně velmi široké.
Mrkev obecná
Mrkev obecná (Daucus carota) patří k miříkovitým, pěstuje se jako kořenová zelenina, jejím nejbližším příbuzným je asi pastinák. Říká se jí také například „mrkvous“ nebo „budič lásky“ anebo „královna zeleniny“. Dnešní odrůdy mrkve pocházejí z plané formy, která běžně roste i u nás jako plevel, ale druhy, které pěstujeme byly vyšlechtěny většinou ve Francii v 19. století. Liší se od sebe tvarem i barvou kořene. V německých zemích jedí mrkev na Nový rok či na Silvestra (tak jako u nás čočku), aby měli dostatek peněz.
Nezaměnitelný zdroj vitamínů a karotenů
Mrkev je velkým zdrojem karotenů i vitamínů (B, C, E), další důležité složky jsou: vláknina, bílkoviny, voda… Nejznámějším účinkem mrkve je určitě regenerace pokožky – omlazuje a léčí pleť, má vynikající vliv na oči, umí udržovat v dobrém stavu zrakový nerv. Pomáhá i s různými žaludečními a střevními potížemi, příznivě ovlivňuje trávení. Doporučuje se při celkové rekonvalescenci.
Pěstování mrkve
Mrkev nemá žádné zvláštní nároky na polohu. Půdu potřebuje propustnou, lehčí, záhřevnou a bez kamenů, aby se mohly dobře vyvíjet její kořeny. Nejlépe jí vyhovuje hlinitopísčitá, ale i jílovitohlinitá půda s dostatkem humusu a vápníku, ten potřebuje k větším výnosům. Musíme jí také zajistit dostatečnou závlahu. Na těžkých jílovitých nebo kamenitých půdách se mrkvi nedaří. Na stejné místo ji vyséváme (stejně jako všechny ostatní zeleniny) s odstupem 4 až 6 let. Mrkev nesnáší hnojení chlévskou mrvou (pak by praskala a rozdvojovala se), proto ji dáváme až do druhé nebo třetí třídy. (Číslování tříd je určeno podle roku, kdy hnojíme pozemek.)
Výsev – kdy a jak
Termín výsevu je závislý na odrůdě mrkve. Rané odrůdy vyséváme co nejdříve na jaře – jakmile nám to dovolí stav půdy (nejlepším termínem je březen až duben). Mrkev pro pozdní – podzimní sklizeň a její následné skladování můžeme vysévat podle ranosti nejpozději však začátkem června. Semena klíčí již při teplotě 3 až 4 ° C, proto je vyséváme většinou v březnu. Na připravené záhony je vyséváme do řádků, které jsou od sebe vzdálené 30 až 40 cm. Dáváme je do hloubky zhruba 1 až 2 cm. Hustota výsevu se řídí požadovanou velikostí kořenů mrkve a také klíčivosti osiva. Mrkev klíčí oproti ostatním zeleninovým druhům poměrně pomalu. Příčinou jsou přírodní látky kumariny obsažené v semenech, které se uvolní do půdy a brání klíčení jiných druhů rostlin (i plevelů). Tím si mrkev zajišťuje svůj životní prostor pro růst a vývoj.
-
- NAŤ
-
- MRKEV – PĚSTOVÁNÍ
-
- KVĚT