Některé rostliny se snadno pěstují, jsou nenáročné, a přesto nám dokážou udělat velkou radost. Rostou jakoby samy. Vyhovují jim běžné přírodní podmínky, nejsou vybíravé na půdu, postačí jim občasný déšť…taková je i ruská šalvěj nebo také ruská levandule – podobnost názvu nás napadne při porovnání barvy, květů i listů.
Atraktivní perovskie
Perovskie (Perovskia) má více lidových názvů, k nejznámějším patrně patří díky barevné i tvarové podobnosti ruská šalvěj anebo ruská levandule. Rostlina pochází z Asie a je skutečně botanicky příbuzná šalvěji. Perovskie patří k hluchavkovitým, obvykle vytváří aromatické polokeře. Mají stříbrošedé výhony s velkým množstvím fialových květů – kvete od srpna až do října. Rychle se rozrůstá, potřebuje tedy dostatek místa, aby vynikla její krása. Její květy tvoří drobné modrofialové pantoflíčky, které se podobají rozrazilu rezekvítek (jinak zvaný žabí očko, bouřka apod.).
Okrasa na zahrádce
U nás se pěstují jako okrasné rostliny, uplatňují se jako solitéry na záhonech tvořící ostrůvek v trávníku, ale vyjímá se dobře i na skalkách, vynikne ve skupinkách trvalek. Na jaře jí to sluší ve společnosti čemeřice či kamzičníku, později se doplňuje s denivkami šalvějí či řebříčkem. Stejně tak dobře vypadá s kakostem, krásnoočkem, šaterem či šantou. V létě je pěkná kombinace s rudbekiemi i okrasnými trávami a později na podzim třeba s rozchodníkem.
Skromná perovskie
Perovskie není náročná na pěstování. Vyhovuje jí téměř jakákoliv půda, dokonce upřednostňuje chudší, ale zato dobře odvodněnou propustnou půdu. Jinak by totiž mohly její kořeny při vlhké zimě shnít. Když perovskie dobře zakoření, velmi dobře zvládá i sucho a skutečně ji postačí občasné deštivé přeháňky.
Tato keřovitá rostlina vyžaduje na svém pěstiteli jedinou věc: každoroční hluboký řez až do starého dřeva. Mladé rostliny postačí sestřihnout jen o několik centimetrů.
Na zimu nemusíme připravovat žádnou ochranu, protože je mrazuvzdorná až do mínus 30 °C.
Druhy perovskie
Pěstují se hlavně čtyři její druhy. Perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia) – je nejznámější a jednoduše bychom si ji na první pohled mohli splést s levandulí. Je odolná a něžná, dosahuje výšky asi 1 metr a v záplavě blankytně modrofialových květů voní po šalvěji. Dále jsou to p. krtičníkovitá (P. scrophulariaefolia), p. artemidina (P. artemisioides) a p. dřevinkovitá (P. abratanoides).
V zahradnictví nabízejí další hybridní křížence – nejčastěji Blue Spire – nádherný kultivar se stříbřitým listem, neúnavně kvetoucí od začátku léta až do mrazů.