zdroj Pixabay

JEDOVATÉ ROSTLINY – 4

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Během léta bývá otrav nejvíce – jed, který obsahují některé rostliny může být pro nás velmi nebezpečný. Musíme být opatrní při sběru rostlin, je třeba hlídat hlavně děti, které by ze zvědavosti nebo z nevědomosti mohly jedovaté plody sníst. Protože se vyskytují mezi léčivými rostlinami i jedovaté, v žádném případě nesmíme jíst a sbírat plody, které neznáme. Pokud přece jen dojde k  záměně a později k otravě, je nutné ihned zavolat pohotovost. Je také nutné ukázat lékaři rostlinu, která otravu vyvolala.

Jedovaté jsou květiny, keře i stromy

Náš nejjedovatější strom či keř s prudce jedovatým taxinem v semenech, jehličí i kůře je tis červený (Taxus baccata). Jeho ozdobou jsou růžové plody, které jed neobsahují, dokonce se používají na výrobu sladkého vína. Smrtelné otravy se objevily po požití čaje z jehličí či žvýkání větviček – otrava a smrt přichází během několika desítek minut. Jed je nebezpečný i pro zvířata.
Nádherná popínavá dřevina vistárie (Wisteria) v sobě také ukrývá jed – nejvíce je ho v jejích semenech, která jsou uložena v luscích. Nebezpečí hrozí hlavně dětem, které by si je mohly splést s fazolovými lusky, a přitom by k usmrcení stačila pouhá 2 semena (dospělý člověk – 10 semen). K příznakům patří nevolnost a křeče, které mizí i přes včasnou lékařskou pomoc až po několika dnech.

Pozor na záměny

Také rudá zářivá ozdoba našich polí, luk, úhorů vlčí mák (Papaver rhoeas) patří k nebezpečným. Otravy způsobené vlčím mákem byly zjištěny u lidí i u zvířat. Mohou být i velmi vážné, projevují se poruchami centrální nervové soustavy, zpomalením dechu a křečemi. V lidovém léčitelství se dříve používaly korunní plátky.
V lese roste vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), jehož bobuli bychom si mohli splést s velkou krásnou borůvkou. Je však prudce jedovatá, nicméně celá rostlina nepříjemně zapáchá a chuť bobulí je odporná, proto k otravám dochází jen velmi vzácně.
Vratič obecný (Tanacetum vulgare) někdy také kopretina vratič, je vytrvalá, jedovatá ale také léčivá bylina. Její dřevnatý oddenek dorůstá do výšky až 150 cm, lehce jej poznáme podle zploštělých zlatožlutých úborů. Jedovaté jsou všechny části rostliny, ale množství jedu není tak velké. Odpuzuje hmyz, šatní moli, komáry, mouchy, mandelinky, mšice…

Často vysazované vznešené keře využívané na výsadbu plotů jsou zeravy zvané též túje (Thuja), mají výraznou charakteristickou vůni, avšak musíme být opatrní, protože všechny její části jsou jedovaté. Toxické jsou především plody – drobné šištice, které lákají malé děti k ochutnání, po pozření však vyvolávají nevolnost, zvracení, křeče… Ve středověku se tinktura z túje používala na odstranění bradavic (nesměla se však potřít kůže v okolí bradavice).
Oblíbený zahradní keř zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) který vysazujeme nejčastěji jako živý plot či obrubu cest, se dá se tvarovat do nejrůznějších podob. Některé části rostliny obsahující alkaloidy způsobují průjem, silné křeče, poruchy dýchání i centrální nervové soustavy.