IBERKA S BÍLÝMI CHOMÁČKY KVĚTŮ

Iberka zdobí naši zahrádku po celé léto, kdy se celá pokrývá něžnými bílými květy. Můžeme ji vysadit na skalku, do trvalkového záhonu, do suchých zídek i do přenosných nádob – vždy nám bude dělat radost. Vytváří zajímavé kombinace s dalšími trvalkovými kráskami, vyjímá se u cibulovin, u okrasných dřevin…

Iberka nebo štěničník

Iberka nebo také štěničník (Iberis) je vzpřímeně rostoucí, stálezelená trvalka. Vytváří drobný polokeř – kompaktní polštáře jsou vysoké jen asi 15 až 20 cm. Odívá se do množství něžných sněhobílých květů v době od května do července, některé druhy až do září. U nás se pěstují kultivary štěničníku vždyzeleného (Iberis sempervirens), jehož domovinou jsou hory v jižní Evropě a Malé Asii. Ve starém Římě byl považován za rostlinu léčivou. Jméno Iberis je odvozeno od názvu Iberského poloostrova.
Pro tuto skalničku je typická bílá barva květu, kvete bohatě, až květy zcela zakrývají kopinaté listy. Je oblíbenou rostlinou na okrajích záhonů, ale stává se ozdobou každé skalky i suchých zídek. Štěničník je dlouhověký, jeho báze časem dřevnatí. Roste a kvete po desítky let, na zemi tvoří pohledné polštáře, ze zídek splývá.

Zcela nenáročná rostlina

Iberka je zcela nenáročná rostlina, vydrží na svém stanovišti po mnoho let, nevyžaduje žádnou mimořádnou péči.
Stanoviště: Na stanoviště není iberka náročná. Vyhovuje jí místo na slunci, daří se jí v polostínu, ale roste i ve stínu.
Umístění: Je to rostlina příjemně pokryvná, není však agresivní. Vysadíme ji lze do skalky, na trvalkový záhon, na suchou zídku nebo do spár, na střešní zahrady. Může růst samostatně, nebo v kombinaci s jinými skalničkami či trvalkami.
Vlhkost: Štěničník není rostlina suchomilná, má ráda vlhko, ale nesnáší přemokřenou půdu a zimní mokro. Půda: Vybereme pro ni sušší místo, postačí ji i chudá neutrální půda nejlépe s dostatkem vápníku. Musí však být propustná s dobrou drenáží.

Řez: Po odkvětu rostlinu mírně sestříháme – tím jednak podpoříme zhoustnutí, další rozvětvování, kompaktní růst. Opětovnou násadu květů v druhé polovině léta podpoříme řezem po odkvětu. Přestárlé „keříky“, které se rozpadávají do šířky, můžeme zmladit hlubším řezem – ponecháme jen asi 10 centimetrové výhony nad zemí.
Množení: Štěničník můžeme rozmnožovat jednoduše řízkováním od jara až do podzimu. Řízky se ujímají velmi dobře.
Přezimování: Iberis je rostlina mrazuvzdorná, vydrží i mrazy kolem mínus 30 °C. S přezimováním si nemusíme tedy dělat starosti.
Nepřátelé: Mezi škůdce a choroby, které ji ohrožují, patří dřepčík zelný, plži, háďátka, padlí, plíseň šedá.

Druhy a kultivary

Nízký (jen 10 cm vysoký) kultivar „Weisser Zwerg“ je zcela půdopokryvný a rozkvétá již v dubnu. Půvabně lemuje cestičky, zaplňuje spáry mezi kameny.
Kultivar „Snowflake“ je vysoký 20 až 30 cm a jeho květy připomínají nadýchané sněhové vločky.
Kompaktním růstem, velkými květy a šedozelenými listy vyniká kultivar „Appen Etz“ – ideální jako půdopokryvné, kvete na jaře.

Iberka hořká (Iberis amara) kvete od května do srpna. Bílé třásňovité květy voní sladce medově. Je to trvalka – okrasná i jedlá Používá se k přípravě tzv. pročišťovacích salátů.
Letničky: Některé kultivary iberky se pěstují jako letničky – jsou o něco větší než trvalky. Jejich květenství je nejen bílé, ale také růžové, purpurové a červené – kvetou od června až do září.