I když se tuřín, který patří mezi nejstarší užitkové rostliny, pěstuje již více než čtyři tisíce let, je to zelenina u nás poměrně málo známá. Zatímco na našem kontinentě se využívá jako potravina (hlavně v Polsku, Rusku, Skandinávii), v Americe je zužitkován téměř výhradně na krmivo. Tato kořenová zelenina se hodí do salátů i k masu.
Řepka tuřín
Tuřín či brukev řepka tuřín nebo lidové názvy „koník, dumlík, kvak…“ (Brassica napus subsp. napobrassica) pochází ze Středomoří. Ve středověku byl tuřín rozšířen do střední i severní Evropy, později se dostal i s osadníky do Severní Ameriky Pěstuje se pro bulvu, která se používá jako kořenová zelenina nebo jako krmivo pro domácí býložravce.
Tuřín může mít tvar kulovitý i zploštělý. Dužina je bílá až nažloutlá s mírně štiplavou chutí. Na povrchu má tuřín zbarvení bílé, žlutohnědé či nafialovělé. Větší listy na dlouhých řapících mají barvu namodralou a ojíněnou.
Pěstování a volba půdy
Pěstuje se jako okopanina na polích i na zahradách, ale nejčastěji ve vyšších polohách. Rostlinu pěstujeme buď z přímého výsevu rovnou na stanoviště nebo pomocí předpěstovaných sazenic. Roste poměrně pomalu, vegetační doba bývá šest až sedm měsíců. Chceme-li tuřín konzumovat hned, pak vyséváme začátkem jara (březen, duben), máme-li v plánu jej uskladnit, pak naplánujeme výsev na květen, červen.
Na půdu není tuřín náročný, může být mělčí, štěrkovitá, vyhovuje slabě kyselá (pH 5,9 až 7,0) a s dostatkem živin. Nedaří se mu však v půdě těžké, příliš mokré. Pro zdravý vývoj bulvy potřebuje rostlina dostatek vláhy, dopřejeme jí střední zálivku a lepších výnosů dosáhneme také na slunečném stanovišti.
Tuřínu se daří ve vyšších chladnějších polohách, snáší totiž pokles teplot až na mínus 10 °C.
Sklízíme ho v období, kdy jsou bulvy dostatečně velké, nejpozději však do příchodu silnějších mrazů. Vytrhané bulvy zbavíme listů a uskladníme je (ve sklepě nebo v krechtu jako řepu).
Pěstovat můžeme i listovou variantu, která se postupně sklízí a používá jako zelenina listová.
-
- TUŘÍN
-
- BRUKEV TUŘÍN