* (cibule patrová 1 a-b)
Cibule je základem naší kuchyně – bez ní si nedovedeme přípravu pokrmů představit. Cibule prorůstavá je zajímavá velmi oblíbená příbuzná známé cibule kuchyňské. Má typickou charakteristickou vůni i chuť, a přesto se od klasických cibulí liší, tvoří její krásnou chutnou a pozoruhodnou variantu.
Cibule patrová a další názvy
Cibule prorůstavá nebo také patrová či poschoďová (Allium proliferum) je známá také pod jménem sibiřská či živorodá. Angličané jí dali jméno tree onions, což v překladu znamená: c. stromová, stromková. A protože ji můžeme nechat na jednom místě i několik let, někdy se jí také říká c. sedmiletá.
Patrová cibule se pěstuje v Asii, hlavně v Japonsku, kde jí říkají chytrá cibule, v Americe je známá jako kráčející cibule. Do Evropy se pravděpodobně dostala až někdy v 16. století.
Varianta cibulové zeleniny
Jedná se o oblíbenou příbuznou cibule kuchyňské. Patrová cibule má výraznou příjemně štiplavou chuť i vůni, vždyť je křížencem cibule zimní (Allium fistulosum) a cibule kuchyňské (Allium cepa). U cibule prorůstavé dostáváme navíc jako bonus také pacibulky, které připomínají chuť šalotky.
Cibulová nať a vitamíny
Na patrové cibuli všichni oceníme neustálý přísun čerstvé natě, která se objeví brzy na jaře. Dokonce ji najdeme i mezi zbytky sněhu. Cibulové nať je osvěžující a dodává pikantní chuť všem pokrmů. Je skvělá do nejrůznějších salátů, k ozdobě polévek i těstovin, hodí se k výrobě pomazánek, vynikající je nasekaná a nasypaná na chléb s máslem,
Najdeme v ní mnoho blahodárných vitamínů například: provitamín A (působí jako antioxidant a prospívá očím), vitamín C (posiluje imunitu, chrání naše zdraví).
Zajímavý růst i rozmnožování
Tato cibule roste zajímavým způsobem a také se zajímavým způsobem rozmnožuje. Je to vytrvalá rostlina (stejně jako cibule zimní), ale na rozdíl od této naťové zeleniny má shluky pacibulek, ze kterých roste v zemi, a ještě nahoře vytváří i další patra / poschodí (odtud jeden z jejích názvů) .
Z cibulek uložených v zemi roste nať (30 až 40 cm) a na květním stvolu se vytvářejí pacibulky (cca 1 až 3 cm) – když jsou vyvinuté stvol se s nimi ohne k zemi a pacibulky znovu zakořeňují. Pacibulky používáme k jídlu, ale také si některé necháváme k dalšímu rozmnožování.
-
- PACIBULKY
-
- PACIBULKY
Pěstování je jednoduché
Je to rostlina zcela mrazuvzdorná, hodí se proto i do horských oblastí. Přesto však nejlépe roste na teplejších stanovištích a na slunném místě vytváří velké množství pacibulek.
Půdu vyžaduje lehčí, propustnou, výživnou, nejlépe hlinitopísčitou. (Chudší půdy znamenají slabší vývin pacibulek.) Na zahrádce ji můžeme vysadit prakticky kamkoli, vhodně vyplní každou plochu.
Živiny dodáváme ve formě kvalitního kompostu, který zapravíme do půdy (nesmíme použít chlévský hnůj), případně trochu Cereritu.
Cibuli patrovou můžeme vysazovat dva krát ročně, a to na jaře (březen až duben) – sklízet začínáme už začátkem léta, nebo později v červenci a srpnu, abychom si připravili podzimní a zimní sklizeň. Vysazujeme po dvou až třech zdravých pacibulkách (do hloubky 8 až 10 cm) a rostlinky necháváme na jednom místě 5 až 7 let.
Potřebuje dostatek vláhy – hlavně po výsadbě.
Protože je patrová cibule hybridem, rozmnožuje se výhradně vegetativně – pomocí pacibulek. Její ohromnou předností je právě snadné množení.