Pro své široké léčebné uplatnění byla šalvěj lékařská známá už od starověku. Její příznivé účinky využívali lidé s oblibou ve starověkém Římě – a v Itálii tato bylinka dodnes zaujímá v kuchyni své nezastupitelné místo. Používat ji však můžeme i my dnes…. Měli bychom vědět, k čemu je tedy známá šalvěj dobrá.
Šalvěj je všeobecně známá bylina
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je rostlina všeobecně známá a využívaná už tisíce let. Pochází z jižní Evropy, dnes už ale roste volně například ve Francii, Španělsku i Itálii na skalách, sutích i vápencových svazích. Jedná se o vytrvalý stálezelený polokeřík dosahující výšky maximálně 75 cm. Je využíván jak v medicíně, tak i v kuchyni.
Jeho plstnaté eliptické listy jsou šedozeleně aromatické a zřetelně žilnaté – na okraji vroubkované. Sbírají se v období před květem – převážně v květnu a červnu. Zajímavé jsou i šalvějové větší květy s fialovou korunkou (připravuje se z nichž šalvějový ocet).
V našich zahrádkách se pěstuje jako okrasná, ale současně i jako praktická rostlina. Její použití je velmi široké, ať se jedná o kosmetické přípravky, léčivé účinky, aromatické působení či využití v kuchyni.
Šalvěj v kuchyni jako koření
Rostlina se využívá jako léčivka i jako koření. Zatímco dříve bylo užívání šalvěje v kuchyni běžnou záležitostí, dnes se používá při přípravě pokrmů spíš vzácně. Přitom se mohou listy používat čerstvé i sušené. Hodí se hlavně k masu (pečené i dušené), zvěřině, rybám, ale i k přípravě různých omáček, paštik či na výrobu bylinkového másla.
Pěstování a sběr
Šalvěj sice pochází z oblasti Středomoří, ale bez problémů se pěstuje i u nás. Vytváří nízký polokeř se stříbřitě šedými vejčitými lístky.
Pěstovat ji můžeme na záhonu, ale i ve větších nádobách. Má ráda slunce a volný prostor. Vyžaduje lehkou, propustnou nejlépe vápnitou půdu, výživné půdy nebo zahradnické substráty pro ni nejsou vhodné. Této bylině je třeba zajistit teplé a chráněné stanoviště.
Lze ji rozmnožovat buď semeny nebo řízky či dělením trsů.
U šalvěje sbíráme lístky nebo vrcholová nať. Sběr provádíme za slunných dní a těsně před rozkvětem, protože tehdy má tato léčivá rostlinka nejvíce obsahových látek (éterických olejů). Její sušení by mělo probíhat při teplotě okolo 30 až 35 °C. Většinou seřezáváme celé bylinné části, z nichž teprve po usušení jednoduše ručně otrháme listy. I po usušení by měla mít droga silnou, čistě kořenitou vůni a hořkou chuť. Uchováváme ji v uzavřených nádobách nebo i v papírových sáčcích na vzdušném, suchém místě.
-
- PĚSTOVÁNÍ V NÁDOBĚ
-
- ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ
-
- PĚSTOVÁNÍ