JIŘINY – MNOŽENÍ, RYCHLENÍ A DRUHY

Zvídavé zahrádkáře bude možná zajímat i informace, že jiřinky se někde používají jako afrodisiakum. Důležitou informací jsou však možnosti jejich rozmnožování rostlin a jaké druhy si můžeme na svou zahrádku vybírat – a je skutečně z čeho…

Jak množit jiřiny

Rozmnožovat se mohou semenem, řízkováním mladých výhonů nebo i dělením hlíz.

Dělení hlíz se provádí na jaře ještě před výsadbou ručním rozvolněním rostliny, pokud to nejde, použijeme nůž. Řezné rány hned ošetříme dřevěným uhlím a necháme pár dní zaschnout.
Řízky – jestliže chceme jiřinky množit řízky, je třeba hlízy matečných rostlin založit do živného kompostu ve skleníku už v únoru. Aby výhony narašily, zvýšíme teplotu na 20 až 25 °C a udržujeme vysokou vzdušnou vlhkost. Pak odlamujeme řízky těsně u hlízy a zapichujeme do truhlíků nebo sadbovačů. Pravidelně je kontrolujeme a jakmile pevně zakoření, můžeme je hrnkovat – tedy přesazovat do samostatných nádob (truhlíků, sadbovačů…). Dál je ještě pěstujeme v polostínu (bez plného slunečního svitu).
Semena záhonkových jiřin vysejeme do truhlíku nebo do sadbovače již v dubnu a až do doby výsadby (tj. do druhé poloviny května). Pěstujeme je na světle a v teple (18 až 25 °C) na okenním parapetu případně ve vytápěném skleníku. Trvalkové jiřiny se vysévají ještě dřív – musí mít dostatek času pro vytvoření hlíz, aby mohly dobře přezimovat.
Semenáčky pak po jednom rozsazujeme do menších nádob a dál je pěstujeme zakryté. Jakmile dobře zakoření, můžeme začít každý týden s přihnojováním. Použijeme dobře zředěné hnojivo na rajčata. Postupně sazenice otužujeme a na záhon je vysadíme až ke konci května.

Jak rychlit jiřiny

Hlízy jiřin můžeme také rychlit. Používáme to u nově koupených hlíz, případně u těch, které jsme na podzim vyndali ze záhonu a nechali přezimovat. Rychlením získáme dřívějšího začátku kvetení.

• Koupené či přezimované hlízy si v dubnu připravíme na rychlení. Vložíme je na půl hodiny do vlažné vody, aby hydratovaly. (Hydratace je proces, při němž dochází k navázání vody na látku. V botanice znamená hydratace nasycení nebo bobtnání, využívají ho rostliny při příjmu vody pro svůj růst nebo při klíčení.)
• Vložíme je do mělké nádoby, kterou jsme naplnili víceúčelovým kompostem. Pak dobře zalijeme a přebytečnou vodu necháme odtéci.
• Nádobu s hlízami necháme v teple, postavíme je třeba na okenní parapet. Později je přeneseme do fóliovníku, nevyhřívaného skleníku nebo do pařeniště.
• Jakmile začnou intenzivně růst, přesadíme je do většího a hlubšího květináče a hned začneme i s přihnojováním.
• Během teplých dní v dubnu či v květnu je vyneseme ven, aby se pomalu otužily. Vysadit je můžeme teprve, když už nehrozí jarní mrazíky – tedy v druhé polovině měsíce května.

Pivoňka nabízí mnoho podob…

Tato úžasná květina má mnoho podob. Patří mezi nejoblíbenější a rozdělují se do více skupin podle tvaru, barev a velikostí květů. Někdo si zvolí variantu jednoduchého květu se žlutým středem, jiný zase náhrdelníkové druhy hodící se k řezu i proto, že vydrží déle ve váze. Ale na výběr jich máme mnohem víc, například:

Dekorační – jejich květy o průměru 10 až 24 cm jsou zcela plné, husté, střed není vidět. Paprskovité petály (okvětní plátky) jsou široké, někdy nepatrně stočené a nepravidelné, mírně zkroucené či obyčejně tupé…
Kaktusovité – jejich květy jsou zcela plné, petály paprskovitě sestavené, špičaté a úzce stočené a dopředu zahnuté.
Kulovité či balky – mají dokonale plné hladké květy kulovitého nebo i mírně zploštělého tvaru (do průměru 8 cm). Okvětní plátky (petály) jsou v pravidelných řadách a jejich konce jsou silně stočené dovnitř.

Leknínovité – vnější řady petalů jsou ploše rozvinuté a střed je více vystouplý. Tvar květu se podobá leknínu.
Náhrdelníkovité či okružovité – jsou dosud nepřekonané, české odrůdy: mezi žlutým středem a jednoduchými okvětními plátky jsou ještě poloviční plátky – tzv. okruží.
Pivoňkovité – nejsou příliš rozšířené a není také jednoduché si je opatřit. Úbor má dva a více prstenců zvlněných petalů. Střed je vždy vidět. (Na první pohled vypadají květy poloplné.)

Pomponkovité – tato skupina je velmi oblíbená v aranžmá. Květ se shoduje s ball jiřinkami, ale je menší, obvykle do průměru 5 centimetrů.
Sasankovité či anemonkovité – dřívější nízké malokvěté odrůdy této skupiny byly v dnešní době doplněny vyšlechtěnými kultivary s většími květy. Podobají se jednoduše kvetoucím jiřinkám, ale jejich střed není prakticky vidět, neboť v této části jsou vystouplé rourkovité plátky budící dojem plnokvětosti.
Třepenité či fimbry – patří vlastně do kaktusovitých. Petaly jsou kaktusovité a na konci třepenité.

Zajímavý přehled i s vyobrazením najdeme například na druhy jiřin