SVISLÁ PLOCHA A POPÍNAVÉ ROSTLINY

Popínavé rostliny dodávají prostoru zajímavý charakteristický ráz. Dokáží ozdobit každou zahradu i tu, v níž je jen málo místa, ale zase naopak hodně svislých ploch či vertikálních prvků. Jejich pěstování není složité – rostou samy.

Popínavé rostliny

Popínavky nejsou zvláštní botanickou kategorií, je to skupina rostlin s typickým způsobem růstu. U nás roste jen málo druhů, domácí jsou plamínek plotní, břečťan a zimolez.
Hranici zahrady často tvoří vertikální plochy (zeď, plot) a jsou významným prvkem, který se snažíme nějak zkrášlit – popínavé rostliny jsou nejen krásné, ale i prostorově nenáročné. Dokáží ozdobit zahradu svými květy i dekorativními listy, během roku zakryjí holé zdi i fasády a mnohé z nich nás ještě nyní na podzim překvapí ohnivými barvami listů.

Na svou cestu vzhůru mají svůj osvědčený způsob: jsou buď
a) samopnoucí, které se přichytávají svými kořínky nebo příchytnými destičkami (břečťan, přísavník…)
b) rostliny, které potřebují nějakou oporu – konstrukci (plaménky, zimolezy…)

Popínavky na naší zahradě

Než si pořídíme pnoucí rostliny, je třeba rozhodnout se, jaký druh se bude do naší zahrádky hodit. Měli bychom si zjistit jejich nároky a ty pak respektovat.

Popínavky okrasné listem i květem

Podražec velkolistý (Aristolochia macrophylla) je dřevitá liána s velkými srdčitými listy, které skrývají zajímavé žlutozelené květy dýmkovitého tvaru. Podražec dorůstá až do výšky až 10 m.
Potřebuje výživnější mírně vlhkou půdu. Má rád slunce, ale nesnáší úpal a velmi dobře roste i ve stínu.
Trubač kořenující (Campsis radicans) je bujně rostoucí nenáročná popínavá dřevina, která dosahuje také do 10 m. Od července až do září kvete oranžovými trubkovitými květy (jsou dlouhé až 9 cm). Olistění tvoří širší listy s hrubě pilovitými okraji.
Vyžaduje teplé slunné stanoviště a propustnou výživnou půdu. Snáší i silnější řez, musí se však vyvazovat.
Rychle a až do výšky 15 m roste nenáročná opletka čínská jinak také rdesno Aubertovo (Fallopia aubertii). Od léta do podzimu kvete drobnými bílými květy v bohatých latách.
Hortenzie popínavá (Hydrangea petiolaris) roste sice pomalu, ale i ona v příznivých podmínkách dosahuje výšky až 10 m.

Popínavé zimolezy (Lonicera) dorůstají do výšky 3 až 5 m. Listy mají vstřícné, s celistvým okrajem a jejich žlutobílé květy mají trubkovitý korunu.
Zimolezy vyžadují polostinné stanoviště a dobrou zahradní půdu.
Domácím druhém je zimolez kozí list (Lonicera caprifolium), ze západní Evropy pochází otužilá z. opletka (L. periclymenum), zatímco stálezelený z. Henryův (L. henryi) pochází z Číny a je choulostivější.

Velkokvěté plaménky (Clematis) vynikají bohatstvím krásných květů v barvách od bílé až po tmavě fialovou.
Milují slunce, ale jejich kořeny musíme chránit před úpalem. „Hlava na slunci, nohy ve stínu“ – stačí k nim zasadit trvalky nebo nižší keře. Aby bohatě kvetly, každoročně je v období vegetačního klidu seřízneme.

Popínavky okrasné listem

Dokáží svým olistěním zakrýt nevzhledná místa, takže jsou vhodné zejména na (opěrné) zdi a stěny, kde se dají použít i jako vegetační pozadí. Naší jedinou domácí stálezelenou a zcela nenáročnou popínavou rostlinou je břečťan popínavý (Hedera helix) – dorůstá do výšky 10 m. Četné kultivary se liší tvarem i barvou listu. Při pěstování nesmíme zapomenout, že je jedovatý.
Hodí se do stínu i do polostínu, snáší dobře sucho i znečištěné ovzduší.

Jesenec popínavý (Celastrus scandens) má podlouhlé (až 10 cm) vejčité listy a nenápadné květy, zato však velmi dekorativní pukavé tobolky s červenými semeny (pozor – jsou jedovatá). Dorůstá do výšky 8 m. Rostlina je nenáročná, hluboce kořenící, snáší slunce i polostín.

Bujně rostoucí přísavníky (Parthenocissus) rostou také do výšky až 10 m, jsou to popínavé dřeviny s krásným olistěním, které se na podzim zbavuje do červena. P. pětilistý (P. quinquefolia) má dlanité lesklé listy a p. trojcípý (P. tricuspidata) zase vytváří střechovité olistění. Oba druhy jsou nenáročné, daří se jim na slunci i v polostínu.