Parócie perská (Parrotia persica) se v celé své nádheře předvádí už na podzim, kdy její listy hrají různými barvami. Odlupující se kůra nejlépe vynikne v zimě a brzy na jaře zase rostlina zaujme svými květy s krvavě červenými tyčinkami.
Tento strom s krátkým kmenem si tedy opravdu zaslouží, aby byl středem naší zahrady. Pohled na něj nám bude dělat radost po celý rok. V létě jsou na něm pěkné, na okrajích zoubkové lesklé tmavě zelené listy, které jsou dlouhé 6 až 15 centimetrů a široké 4 až 10 centimetrů. Jsou oválné a střídavě uspořádané. Na podzim se jejich barva mění na žlutou, oranžovou a postupem času na nachovou.
V měsících, kdy je strom bez listů, se objevuje zajímavá struktura kmene a silnějších větví, která na první pohled připomíná platan. Šedivě zelená hladká borka se na nich odlupuje a vytváří mozaiku šedých, zelených a béžových malých ploch. Květy se na holých větvích začínají objevovat od února do dubna. Tvoří svazečky s průměrem asi jeden centimetr. Nemají žádné okvětní lístky, je to vlastně shluk tyčinek zářivě rudé barvy, které na větvích působí jako kapky krve, z nich se pak vyvinou nepravidelné suché tobolky hnědé barvy s průměrem kolem 1,5 centimetru.
Vizitka rostliny
Latinský název rostliny Parrotia persica naznačuje, že pochází ze severního Iránu a roste i na Kavkazu. Vyhovuje jí hlubší, výživná a propustná půda. Aby byly listy co nejbarevnější, doporučuje se vysadit tuto opadavou dřevinu do kyselé půdy.
Na suchém, ale ani na mokrém stanovišti se ji nebude dařit. Svým habitusem (je to široce rozložitý keř), květy i pěstitelskými nároky je velmi podobná hamamélisu. Strom má často více kmenů, které se rozvětvují nízko nad zemí. Vzpřímené větve tvoří oválnou korunu.
Při výsadbě musíme pamatovat na to, že parócie začíná kvést v chladném zimním období, proto ji vybereme chráněné místo. Nejlépe roste na přímém sluníčku nebo v polostínu. Potřebuje dostatek prostoru, aby mohla vyrůstat i do výšky. Roste poměrně pomalu, ale je to dlouhověká rostlina, která může dorůst do výšky pět i více metrů a do stejné šířky. Nepotřebuje řez, necháváme ji volně růst, stačí odstraňovat polámané či jinak poškozené větve. Nemocemi ani škůdci netrpí a dobře snáší naše zimy.
Doporučuje se vysadit tuto dřevinu před skupinu jehličnanů nebo listnatých keřů, na jejichž pozadí vynikne naplno. Její výhodou je, že ji lze vysadit i pozdě na podzim, než přijdou mrazy. Je vhodná do nádob, ve kterých nedosahuje velkých rozměrů, existuje i převislý tvar – jde o odrůdu „Pendula“.
Víte že…
…anglický název rostliny je Persian Ironwood, což v překladu znamená perské ocelové dřevo? Poukazuje na to, že dřevo je velmi pevné a tvrdé
…latinský název dostala tato dřevina po německém přírodovědci a cestovateli J. J. F. W. Parrotovi, který žil na přelomu 18 a 19. století?
…nejčastěji se pěstuje odrůda „Vanesa“, která má sloupový růst? Mezi další odrůdy patří „Horizontalis“, která roste do šířky, pak „Select“ – ta má zajímavé mladé lístky s fialovým okrajem.