KRÁSNÁ RŮŽE ŠÍPKOVÁ

Kdo by si v této době nevšiml známých hustých až neproniknutelných keřů lemující cesty i silnice. Právě se ozdobily lesklými jasně červenými kulatými či podlouhlými korálky, které chrání spoustou pichlavých trnů. Šípková růže nám nabízí své nádherné plody, tolik blahodárné pro lidský organismus.

Skromná šípková růže

Růže šípková (Rosa canina) je vytrvalá, opadavá planě rostoucí dřevina vytvářející rozkošatěný ostnitý keř, který dosahuje výšky až do tří metrů. Její větve jsou posety hákovitě zahnutými ostny, zatímco světle růžové nebo bílé příjemně voňavé květy jsou něžné svou podmaňující krásou. Rozkvétají na jaře (v květnu až červnu) – z nich se pak na podzim (v září a říjnu) vytvářejí krásně červené či oranžové jedlé plody – šípky. Něžné květy jsou nádherné na pohled ale skutečně léčivé účinky mají plody.

Je to nejběžnější volně rostoucí růže ve střední Evropě. V České republice se vyskytuje velmi často, šípkovou růži najdeme však téměř po celém světě, přesahuje do severozápadní Afriky, do Jihozápadní a Střední Asie. Roste i v Austrálii, na Novém Zélandu i v Americe. Většinou v těchto oblastech zplaněla a dostala se do volné přírody.

Šípková růže má několik lidových názvů, říká se jí divoká, planá, polní, psí, trnková či trnová, polní růžičky i šípina…

Je téměř nezničitelná

Roste hlavně na suchých stráních, v úvozech, podél cest i na náspech, na neobdělávaných půdách, na okrajích lesů a polí… Vyskytuje se na půdách kamenitých i písčitých, hlinitých i jílovitých, zásaditých i kyselých, většinou však suchých. Má ráda slunce, ve stínu kvete jen slabě a potom samozřejmě má i málo plodů.

Šípková růže je dlouhověkou rostlinou, může prý žít mnoho staletí a obrazí i z kořenů (třeba i po požáru). Rostlina je důležitou podnožovou rostlinou pro kultivary záhonových i velkokvětých růží.

Léčivé šípky

Více než před dvěma tisíci let už věděli a využívali lidé léčivé účinky červených plodů.
Obsahují hodně vitamínů (C, B, E, P, K), ale také karotenoidy, glykosidy, cukry, organické kyseliny, pektiny, třísloviny a další.

Šípky sbíráme v jejich plné zralosti, pokud jsou ještě tvrdé a za suchého počasí. Sušíme je ve slabé vrstvě už bez stopek a kališních lístků, které předem odstraníme, nejlépe v sušičce nebo v troubě při teplotách cca 60 °C. Pokud bychom je sušili při vyšších teplotách, zhnědnou, při nižších teplotách zase hrozí ztráta vitamínu C a také plíseň.
Vitamín C nevydrží v šípkách déle než 1 rok.