U nás je maniok rostlina stále dosud poměrně neznámá, ale postupně si i k nám nachází svou cestu. Její výživné hlízy jsou základní surovinou především v rozvojových zemích, kde se v tropických oblastech maniok jedlý pěstuje.
Maniok jedlý
Maniok je rozsáhlý rod rostlin, které patří do čeledi pryšcovitých, zahrnuje na 100 různých druhů bylin, keřů i stromů.
Jedním ze zástupců je maniok jedlý (Manihot esculenta) – má řadu regionálních názvů, říká se mu také cassava či kasava, yuca anebo tapioka. (Název yuca se používá ve španělštině i v USA, rostlina však nemá nic společného se stejnojmennou jukou guatemalskou.)
Jedná se o kulturní tropickou a subtropickou rostlinu pocházející z Ameriky, kde se jako okopanina pěstoval již 4 tisíce let před naším letopočtem. Hlavním důvodem pěstování je produkce výživných kořenových hlíz, bohatých na škrob – v tropických oblastech je maniok spolu s cukrovou třtinou, rýží a kukuřicí nejdůležitější výživnou potravinou. A díky nenáročnému pěstování světová produkce stále narůstá.
Jak maniok vypadá
Je to tropická bylina či slabě dřevnatý keř, roste do výšky od 1 až do 5 metrů. Je velmi přizpůsobivý, roste i v chudých půdách. Je málo větvený, jeho dlouze řapíkaté listy v barvě žlutozelené či červené mají hluboce laločnaté čepele. Zvonkovitá asi 10 cm květenství jsou v odstínech žlutavý, zelenavý nebo červenavý až karmínový. Plodem je pak asi 1,5 cm dlouhá tobolka s křídly, po dozrání praská a semena vymršťuje. Všechny části manioku obsahují mléčnou šťávu.
Kořenový systém tvoří 5 až 10 rozložených kořenových hlíz, jež vznikají ztloustnutím adventivních kořenů. Válcovité hlízy s růžovou či temně hnědou slupkou mají 20 až 100 cm a mohou vážit i 2 kg. Uvnitř je bílá dužina.
(Radix adventiva neboli kořen adventivní či náhodný, náhradní nebo přídatný je takový kořen, který vzniká na rostlině kdekoli mimo běžná místa, tedy mimo nejspodnější část stonku.)
Co obsahuje a jak se využívá
Syrový maniok obsahuje cca 60 % vody, 38 % sacharidů, ale najdeme tu hodně vitamínu C, proteiny, vápník a škrob. Maniok má příjemnou lehce nasládlou chuť. Podobně jako batátům nebo jamům se těmto hlízám také říká sladké brambory. Musí se rychle zpracovat a spotřebovat, protože díky velkému obsahu vody by mohly začít uhnívat.
Připravují z něj výživné pokrmy. Sladké kořeny mohou být náhradou za brambory, dělá se z nich také mouka, z hlíz se vaří kaše, placky… Z manioku se v Latinské Americe či Africe vyrábí ocet či pivo a další alkoholické nápoje. Konzumují se i listy, jež jsou bohaté na vitamíny a proteiny. Rostlina se využívá také jako krmivo pro zvířata.
Škrob se používá jak v kosmetice, tak i při výrobě plastu, gumy, lepidel…
Sušený prášek (škrobovitý extrakt) z manioku se nazývá tapioka. Může mít i podobu malých kuliček, „tapiokových perel“. Ty jsou mimo jiné také základem známého asijského bublinkového čaje tzv. bubble tea.
-
- PĚSTOVÁNÍ KASAVY
-
- KOŘEN MANIOKU
-
- MANIHOT ESCULENTA
Podle obsahu glykosidu „linamarin“ se rozlišují hořké a sladké odrůdy manioku. Obě jsou jedlé, ale v některých případech může mít maniok nežádoucí účinky (struma, ataxie, paralýza). Hlízy totiž obsahují jedovatý kyanovodík, jenž se zneškodní tepelnou úpravou. (V nově vyšlechtěných odrůdách už se kyanovodík nevyskytuje.)
(ataxie = špatná koordinace pohybů struma = zvětšení štítné žlázy paralýza = těžký stupeň ochrnutí)