Výlovy rybníků vrcholí – po vypuštění rybníka sice zmizí voda a ryby, ale na jeho okraji zůstanou rostliny, které bylo předtím možné vidět jen zdálky. Nejznámější jsou orobinec a rákos. Ty se kdysi používaly třeba jako vycpávka do peřin nebo se z nich i dělala mouka.
Orobinci se lidově říká doutníky. „Jsou to vlastně samičí květenství rostliny, která jsou teď už dávno odkvetlá. Květy se změnily v palice semínek s chmýřím a ta jsou pak rozfoukávána větrem,“ vysvětluje pedagog Václav Bartůšek a pokračuje: „Rákos, to jsou stébla nahoře s chlupatou latou. Ohýbá se ve větru a šumí, myslím, že ho každý zná.“
Orobincová semínka s chmýrem se dřív používala k vycpávání peřin a k balení věcí, protože dobře tlumí nárazy. Ze stébel a listů se pletly rohože či pantofle. Používaly se také jako tepelná izolace na obložení stěn, bednáři si je oblíbili k těsnění některých výrobků, aby jim nevytekla voda
Co se po výlovu s vodními rostlinami stane? „Některé z těch, které rostly ve volné vodě, uschnou. A některé přežijí ve formě semínek, která se už vysypala a přežijí v bahně do příštího roku. Některé z nich vytvoří pro přežití zimy zimní pupeny, pokud to stihnou,“ popisuje Bartůšek.
Rákos a orobinec však na zimu uschnou a přežijí ve svých oddencích, podzemních orgánech, které mohou připomínat tlusté kořeny.
„Oddenky se dřív krmila prasata, nebo se vařily a jedly, nebo se sušily a mlela se z nich mouka, anebo se pražily a dělala se z nich káva… Lidé využívali rostlinu celou, i jako stelivo nebo otop,“ dodává pedagog.
Jestliže oddenky neskončí jako mouka, anebo jako krmení pro prasata, uloží si do nich obě rostliny zásobní látky. Díky nim přežívají do začátku jara.