BROMÉLIE

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Některé druhy bromélií znáte určitě z návštěv botanických zahrad a zahradnických výstav. Několik druhů se však dá poměrně dobře pěstovat i v interiérech a běžně je lze koupit v květinářstvích a zahradních centrech. K nejznámějším broméliím určitě patří ananas. Jako pokojová rostlina se pěstuje pestrolistá forma Ananas comosus „Variegatus“. Jeho plody ale chutí zdaleka nedosahují kvality základního druhu.

Bromélie jsou velmi specifické rostliny, které téměř vždy vytvářejí listovou růžici, která přechází ve spodní části do kořenového systému. Za bromélie se označují všechny rostliny, které se botanicky zařadí do čeledi Bromeliaceae. Až na jedinou výjimku pocházejí bromélie výhradně z amerického kontinentu. Vyskytují se od jižní části USA až po jižní oblast Argentiny. Jde o jednoděložné rostliny, které se zabydlely v různých klimatických oblastech. Známé přes 50 rodů bromélií, údaje o počtech jednotlivých druhů se liší – podle různých zdrojů jich existuje 1 700 až 3 500 druhů.

Dvě skupiny bromélií

Podle charakteru růstu lze bromélie rozdělit do dvou základních skupin: do první patří tzv. pozemní, tedy terestrické druhy. Jsou to ty, které rostou na zemi jako většina pro nás známých rostlin. Druhou skupinu tvoří tzv. epifytické bromélie, které rostou obvykle v korunách vysokých stromů, případně na skalách a prudkých svazích. Kořeny epifytických druhů bromélií plní hlavně kotvicí funkci, živiny i vláhu však tyto druhy bromélií získávají prostřednictvím listů. Uprostřed listových růžic některých druhů vznikají plně funkční miniaturní nádržky, které slouží k zadržování dešťové vody. Sem se kromě vody dostanou i různé organické zbytky, které se ve vodě postupně rozkládají a mění na živiny. Tyto druhy bromélií se vyskytují nejčastěji v tropických deštných lesích, kde obrůstají kolem mohutných větví stromů vysoko nad povrchem země ve společnosti mnoha dalších rostlin a živočichů. Pravé pro některé živočichy jsou jisté druhy bromélií životně důležité. Středy růžic z listů společně s dešťovou vodou vytvářejí totiž ojedinělé minibiotopy, které jinak nemají v tropických lesích obdoby. V těchto místech jsou výborné podmínky pro život některých mikroorganismů či hmyzu. Žijí tam dokonce některé druhy tropických žab, které jsou fixované speciálně jen a jen na toto prostředí – jinde by zahynuly. Ve vodě, která se drží v růžicích, uvíznou často různé druhy drobných živočichů a nenajdou už cestu zpět. Jejich rozkládající se tělesné schránky pak bromélie umí využít ve svůj prospěch. Právě pro tuto vlastnost je někteří přírodovědci označují za rostliny pasivně masožravé.