Název léčivé kustovnice čínské (Lycium chinense) není až tak známý, o jejích plodech ale řada z vás už určitě slyšela a my jsme o nich před časem rovněž psali, jsou totiž známé jako goji (godži). Je to opadavý trnitý keř, který bývá vysoký 1 až 3 metry. Tvoří dlouhé převislé větve, a tak zabírá hodně místa i do šířky.
Pěstuje se zejména v Číně a Tibetu. Můžeme ji pěstovat i v tuzemských podmínkách, protože je docela mrazuvzdorná, kvete od června do října a má drobná fialová kvítka. Jasně oranžové plody – bobule o velikosti 1 až 2 cm – se objevují po dvou až čtyřech letech od výsadby.
Když se rozhodneme vypěstovat si kustovnici sami, měli bychom jí zajistit lehčí písčitojílovitou půdu – vysazuje se v březnu nebo dubnu, půda se mulčuje kůrou. Je vhodné ji vybrat slunné místo, kořeny by měly být naopak ve stínu. Rostlina přezimuje bez zásahu, nepotřebuje žádnou výraznější pozornost. Na jaře od poloviny do konce dubna se odstraňují suché větve, zimní prořezávání se dělá po sklizni plodů nebo v únoru.
Kustovnice nepotřebuje přílišnou zálivku a během květu a násady plodů je vhodný postřik na listy listovým hnojivem.
Plody se mohou konzumovat přímo nebo sušené, suší se na vzduchu – ukládají se na síto nebo tenkou textilii, během sušení se neotáčejí. Plody goji obsahují 18 druhů aminokyselin, stopové prvky (mj. zinek, železo, měď, vápník, germanium, selen či fosfor) a jsou nejbohatším zdrojem karotenoidů. Dále ještě obsahují vitamíny C, B1, B2, B6 a E.