A pokračujeme s jedovatými rostlinkami, s nimiž se často setkáváme na našich zahrádkách.
Je nutné připomenout, že mohou být skutečně velmi nebezpečné, ale není nebezpečný například oheň, nůž, voda, výška…? Záleží přece na nás….
Durman obecný (Datura stramonium) je prudce jedovatá až 1m vysoká rostlina patřící do čeledi lilkovitých. Okrasou durmanu jsou nejen velké bílé květy, ale i zajímavé zubaté listy. Otrava durmanem (jedovaté jsou všechny části – dokonce i výpary nad ohněm, kde je durman pálen) může být velmi riziková – požitím vyšších dávek hrozí vyčerpání, selhání srdce – smrt.
Lidové názvy např.: bodlákové jablko, čertí hlava, čertova okurka, vojenský mák, vlčí bodláčí…
Ocún jesenní (Colchicum autumnale) , je další prudce jedovatá bylina. Je vytrvalá a nutno připomenout, že velmi krásná. V přírodě se vyskytuje na vlhkých loukách, v nížinách i v horách. Je to prudce jedovatá rostlina, k otravě může dojít i při velmi malém požití rostliny (pozor na záměnu s listy medvědího česneku), ale možná je i otrava mlékem koz i ovcí, které ocún spásaly.
Lidově: naháč, naháček, popovo moudí, sirotka…
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je prudce jedovatý keř, jeho vonící růžové květy se objevují dřív než úzké špičaté listy brzy na jaře. Jeho plody – peckovice jsou kulaté a červené a také prudce jedovaté. Nebezpečná je otrava požitím především plodů, ale otrávit se můžeme i delším přivoněním ke kvítkům. I přesto byly dříve bobule používány (k pikantní chuti octa).
Lidové názvy: vlčí pepř, vlčí lýko, nešlechetník, mordýř lidský…
Z ostatních rostlin, které najdeme na zahrádkách, v parcích i v blízkém okolí jsou to například: tis, oměj, blín, rulík, bolehlav, lilek… a nezapomeňme třeba na pokojovou rostlinu diffenbachii.