ZDRAVÍ A LÉČIVKY – LEVANDULE

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) – lidově například devandula, devandule, levandulka, dulenka, lavandula, špikrnát, špikanard … je aromatická léčivka.
Tato hluchavkovitá rostlina pochází ze Středozemí, ale pěstuje se i v dalších zemích jižní Evropy i severní Afriky (Alžírsko), tradiční a nejznámější je asi pěstování v Provence (jihovýchodní Francie). Levandule má ráda slunce, hlinitopísčitou půdu, dobře snáší sucho, zatímco přemokření jí škodí. Pokud ji pěstujeme v květináči, ten musí mít dvojnásobnou šířku a substrát můžeme občas nechat téměř vyschnout. Množí se nejlépe řízkováním.
Droga – květ obsahuje třísloviny a silice s terpeny.
Nálev z květu se nejčastěji přidává do koupelí pro uklidnění či při špatně se hojících ranách. Květ se také přidává do směsí užívaných při nespavosti, nervozitě, nebo závratích či bolestech hlavy. Mírně snižuje krevní tlak. Potlačuje růst bakterií, mírně tlumí centrální svalstvo, příznivě působí při neuralgii i hysterii nebo při srdečních slabostech, uplatňuje se i jako uklidňující žaludeční prostředek. Olej z levandule pomáhá při revmatických potížích. Na kosmetické a farmaceutické účely se levandule používá odpradávna. Pan Mathioli doporučuje máčet levanduli ve víně a tento nápoj doporučuje starším lidem, neboť „uchovává rozum i paměť“.
Levandule je známá hlavně pro své neodolatelné aroma a vzpomeňme na pana Petra Hapku a paní Hanu Hegerovou a jejich Ty jsi má, levandulová….  Nejenže nádherně provoní náš šatník, ale současně také odpudí šatní moly. Díky své vůni se ponejvíce uplatňuje v kosmetice (vonné oleje, parfémy, krémy, mýdla, gely…). Používá se ale také v kuchyni – např. italské či francouzské (je také jednou ze součástí provensálského koření).