Pranostika je krátký útvar lidové slovesnosti, její název pochází z latinského prognosis (předpověď). Je to vlastně rčení dávající do souvislosti určitou roční dobu, práce na polích a meteorologické jevy. Pranostiky vznikaly na základě lidské zkušenosti našich předků a jejich dlouhodobého pozorování přírody a počasí. Staly se tak vlastně základem pro předpovědi počasí. Máme tedy pranostikám věřit – či nevěřit, když víme, že vznikaly na různých místech (hory, údolí, nížiny…)?
Během mnoha staletí, kdy se jednotlivá období opakovala s různou proměnlivou intenzitou, nás provázejí po celý kalendářní rok, berme je proto s úsměvem a také s obdivem k našim dávným předkům.
ZIMA
V zimě jsou anticyklóny neboli tlakové výše (oblast vyššího tlaku vzduchu v atmosféře) studené a teplé. Starodávné pranostiky prozrazují nejen povětrnostní pravidla, ale i vliv zimy na počasí během roku. Připomeňme si například:
Trvá-li dlouho tuhá zima, dočkají se lidé vysokého stáří.
Mnoho deště a nedostatek sněhu v zimě bolí pole i stromy.
Čím v zimě hlubší sníh, tím vyšší jetel.
NOVOROČNÍ ZIMA
Po vánoční oblevě, kdy nás čeká oteplení, přichází konec roku většinou značně mrazivý. Ochlazení se objevuje s pravděpodobností výskytu cca 60 %. Svědčí o tom třeba:
O Silvestru papeži snížek si již poleží.
Jména Ježíš (5. 1.) ke kamnům nejblíž.
TŘÍKRÁLOVÉ OTEPLENÍ přicházívá od 4. 1. do 6. 1.
S pravděpodobností až 75% se objevuje výrazný teplotní zlom:
Na Tři krále měkko máme.
Již nás mrazy nepoplení, minulo nás Boží křtění.