Rajčata – jeden z nejoblíbenějších druhů zeleniny – výrazně obohacují náš jídelníček, ať už syrová či tepelně zpracovaná.
Svými nároky jsou rajčata předurčená téměř do každé zahrady. Existuje značné množství odrůd a zájemci mají mnohdy problém se v nich orientovat.
Všichni si automaticky spojujeme tuto zeleninu s červenou barvou To, však není vždy pravda – plody mohou být žluté, fialové, oranžové, dokonce i zelené. Jsou oválné, ploché, ve tvaru hrušky, velké i malé kuličky.
Ze všech vyjmenovaných jsou ale jedny přece jen nejchutnější: ty, které se sami vypěstujeme.
Za rajčata, podobně za jako za brambory nebo kukuřici, musíme být vděčni Střední Americe a indiánským kulturám, které je pěstovaly již v dobách španělské invaze. Cestu do Evropy si našla rajčata krátce po objevení Ameriky.
Už v Mattioliho herbáři z roku 1544 se uvádí, že rajčata “…v Itálii jedí se solí, olejem a kořením a Italové jim říkají: pomi d°oro… – zlatá jablíčka.“
V 17. století se začaly v Evropě objevovat barevné variace této zeleniny, zhruba o sto let později se rajčata a recepty z nich dostávají do prvních kuchařských sešitů. A 19. století je období jejich největšího pěstování, na jeho konci bylo známých už několik stovek odrůd.
Dnes patří rajčata mezi nejpěstovanější druhy zeleniny, čerstvé plody můžeme koupit během celého roku (i když “zimní jsou sice krásné na pohled, chybí jim ale chuť a typická vůně).
