Mandelinka – důvěrně známá zahrádkářům i pěstitelům. Její poetické jméno se však vůbec neslučuje se spouští, kterou po sobě tento brouk zanechává.
MANDELINKA BRAMBOROVÁ (Leptinotarsa decemlineata) je brouk, který se živí bramborovou natí.
Znají ji i jinde ve světě – anglicky: colorado potato beatle, francouzsky: chrysomèle, italsky: dorifora, německy: Kartoffelkäfer, rusky: листогрыз /listogryz/, slovensky: pásavka zemiaková, španělsky: escarabajo de la patata, esperanto: terpomskarabo…
Nechává za sebou zničené porosty brambor (zůstává po nich jen hrubší žilnatina) a nám nezbývá než se s ní pustit do boje. (Možná si někdo vzpomene, že se dříve chodívalo na sběr tzv. „amerického brouka“, kdy v rojnici procházeli brigádníci bramborovým polem a ručně sbírali vajíčka, larvy i brouky.)
Dospělý brouk má žlutooranžovou barvu s černými pásky na krovkách, je velký asi 10 mm, larva je červenooranžová a bývá až 15 mm dlouhá. Brouci přezimují v půdě, úkryt opouštějí na jaře a nalétávají na raně vysázené brambory, samičky nakladou na spodní stranu listů vajíčka, z nichž se vyvinou žravé larvy. Ty se asi po 10 dnech zakuklí v půdě a v červenci se objevuje letní generace mladých brouků…a v srpnu se už zase chystají na zimní odpočinek.
Jak tedy na mandelinku?
Bohužel mandelinka nemá přírodního nepřítele, musíme si s ní tedy poradit sami. Na malých plochách postačí ruční sběr (a likvidace), větší pole musíme ošetřit chemicky (například: Actara, Calypso, Mospilan, Nurelle D, Spintor…). Efektivní je i namoření hlíz brambor před výsadbou.