Vážená redakce! Vždy s velkým zájmem očekávám váš ‘Zahrádkářský týdeník’, který mi chodí do mailu. Zdědila jsem zahradu s květinovým záhonem trvalek, ale bohužel některé jsou mi neznámé. I když jsem se je snažila určit dle chytrých knih, nejsem si vůbec jistá, zda dobře. Posílám fotografie, a pokud mi můžete pomoci, uděláte mi velkou radost. Jejich neznalost mne velmi trápí. Děkuji, Eva Hudečková, Olomouc.
Co je na fotografii
Šuškarda (Liatris) je oblíbená vzpřímená trvalka pocházející z severoamerických plání a prérií. Roste na vlhkých loukách i na krajích lesů či v blízkosti bažin. Odtud byla postupně převezena i do Evropy, kde získala velkou oblibu a dnes je pěstována v nejrůznějších kultivarech. Rostlina raší počátkem jara, v dubnu. Je vysoká kolem 50 centimetrů, má asi 30 cm vysoké fialové klásky květů, které zdobí naši zahrádku po celé léto – od července do září. Vytváří hlízy, z nichž vyrůstají trsy uzounkých kopinatých listů. V letním období se objevuje neobvyklé krásné klasovité květenství. Je zajímavé tím, že rozkvétá shora dolů (proto ji také můžeme znát pod lidovým názvem „shorakvět“). Květ je také vhodný k řezu.
Pěstování Šuškardy
Šuškarda je květina mrazuvzdorná a velmi nenáročná. Rozhodneme-li se ji pěstovat, pak nezapomeneme na její základní požadavky: Má ráda sluníčko, hledáme tedy světlé místo na naší zahrádce, ale zvládne dobře i polostín. Potřebuje lehkou dobře propustnou výživnou půdu a stačí jí jen přiměřená zálivka. Dobře snáší i letní sucha, ovšem zimní přemokření znamená nebezpečí hniloby kořenů. Hodí se do různých záhonů a na stanovišti vydrží mnoho let, pozor si musíme dát na hraboše, kteří okusují hlízy. Rozmnožuje se nejlépe jarním dělením trsů, nebo na podzim kořenovými hlízami. K vyrytí šuškardy a pro práci se zeminou použijte klasický rýč.