ZDRAVÉ BYLINKY A KOŘENÍ ZE ZAHRÁDKY II

Bez koření v kuchyni by to prostě nešlo. K nejrůznějším kořeněným přírodním ochucovadlům sahali lidé od pradávna. Prostě člověk má mlsný jazýček. Jeden z prvních dochovaných důkazů o používání koření je znám od Sumerů – kdysi dávno před více než čtyřmi tisíci lety před naším letopočtem.

Bylinky a koření v historii

Na starých hliněných tabulkách zůstaly zachovány záznamy o pěstování a využívání bylin a koření. Samozřejmě to nebyli jen Sumerové, kořením si vylepšovaly v historii pokrmy všechny národy, díky dobyvatelským výpravám se používání i pěstování postupně rozšiřovalo a lidé si tak mohli vyzkoušet i to „cizokrajné“.

Z dalších často používaných bylinek jsou třeba

• Máta – výrazně voní mentolem a její lístky se používají jak čerstvé, tak i sušené. Známe ji z cukrovinek, ale i léčivých čajů, přidává se do salátů a chutná i v alkoholických nápojích.
• Meduňka – svou citronovou vůní provoní zahradu po celé léto – i tu sbíráme před rozkvětem, ale využití najdeme i u natě kvetoucí. Nejčastější využití je v cukrářství – nádherně ozdobí dorty, poháry… Chutná s vejci či houbami. Používáme jen čerstvé listy – tepelnou úpravou se totiž chuť ztrácí. Známé jsou i chutné čaje či aromatické koupele z této rostliny.
• Oregano – patří k nejdůležitějším italským kořením, u nás už zdomácnělým – používáme ji na pizzu, ryby i drůbež i do kořenících směsí. Na rozdíl od ostatních bylin se používá převážně sušené, protože si zachovává svou vůni i chuť – trošku připomíná majoránku.
• Petrželka – zelenou petrželku s jemně kořenitou chutí si většinou pěstujeme doma po celý rok v květináči. Je vhodná do polévek, do bylinkového másla, do salátů, k masu, rybám, na vajíčka … stává se krásnou ozdobou každého pokrmu. Používáme ji jen čerstvou – tepelně ji neupravujeme.
• Pažitka – se pěstuje podobně jako petrželka – v květináči či na záhonku jako trvalka. Měli bychom ji mít po ruce celý rok – vylepšuje nám polévky, pomazánky, bylinkové máslo, chutná s vejci i v salátech. Sušením ztrácí svou zajímavou chuť podobné cibuli.

Některé bylinky jsou dosti aromatické

Některé z bylinek jsou více aromatické, musíme být opatrní s jejich používáním. Dáváme jich menší množství a po dokončení snítku raději z pokrmu vyjmeme.

• Rozmarýna – pochází z teplého Středomoří. Pěstujeme ji většinou v nádobě a ke konzumaci upotřebíme jen několik utržených lístků. Můžeme ji i sušit – svou chuť neztratí – měli bychom však být s používáním opatrní – má totiž velmi výraznou, ale příjemnou kafrovitou chuť.
• Šalvěj – můžeme ji venku sbírat po celý rok – chceme-li ji sušit, pak před rozkvětem (koncem jara). Lístky mají výrazně hořkou chuť, ale sušením se trochu zmírňuje. Kuchaři jí ochucují jehněčí maso i drůbež – používá se jen malé množství.
• Šťovík – je vytrvalá rostlina a v kuchyni využíváme hlavně její mladé lístky, které lze odebírat téměř po celý rok (od jara až do podzimu). Ochucovat s nimi můžeme polévky, omáčky, přidáváme je do salátů. Chuť je mírně nakyslá, osvěžující. K sušení není šťovík vhodný.
• Tymián – velmi výrazně voní, a proto používáme jen malou snítku, kterou po uvaření z pokrmu odstraníme. Hodí se k uzenému masu, sýrům, ke zvěřině, ale v malém množství jím můžeme ochutit i saláty.