NA CO SI MÁ DÁT ZAHRÁDKÁŘ POZOR II

Možná si někdo myslí, že rostliny se na zahrádce o sebe postarají samy, že porostou tam, kde si to přejeme my, aniž bychom vzali v úvahu jejich potřeby. Rostlinám však nesvědčí ani lhostejnost, ani přehnaná péče a starostlivost. Oba přístupy takových pěstitelů mohou vést k pěstebním chybám, a pokud je chceme později napravit, bývá už většinou pozdě.
Jaké omyly patří k těm nejčastějším? Na co si dát tedy pozor?

Slunečné, stinné či polostinné stanoviště

Také podle umístění, které vybíráme pro jednotlivé rostliny, se mohou vidět chyby či nesprávné informace o jednotlivých rostlinách. Proto je důležitá příprava už v předjaří, kdy se můžeme více věnovat studiu odborné literatury. Měli bychom vědět, které z okrasných rostlin potřebují slunce (například trávnička, pelyněk, astry, hvozdíky…), které mají raději polostín (třeba čechravy, orlíčky, sasanky, srdcovky…) atd. Stejný pozor dáváme i na výběr místa pro letničky. Může se totiž stát, že díky nesprávnému stanovišti rostlinky neporostou, budou živořit a zahynou.

Pozor na přehnojení

Tady platí známé pravidlo: všeho s mírou. S hnojením musíme být opatrní a hnojivem raději šetřit. Není vždy pravda, že více znamená lépe. Použijeme-li ho nadměrné množství, rostliny si pak s přemírou živin nevědí rady a trpí mnohem více, než kdyby měly hnojiva nedostatek. Rozhodně tím nezískáme větší květy a zdravý zelený vzhled. O správném dávkování se vždy dozvíme z obalu, součástí balení by měla být i vhodná odměrka, protože hnojivo bychom neměli dávat podle oka.

Správná zálivka

Zdá se, že zálivka by nemusela být pro pěstitele problémem. A přesto. Jestliže zaléváme rychle, zůstane voda na listech, nebo jen na povrchu zeminy a ke kořenům se mnohdy ani nedostane. Na druhou stranu se může stát přesný opak – přílišná zálivka, kdy rostlina trpí přebytkem vody (a přemokření ji může zahubit). Je lepší zalévat třeba jen jednou až dvakrát týdně a vydatně.

Rozrůstající se rostliny

Hlídáme rychle se rozrůstající rostliny – tedy takové, které se šíří všude kolem, tedy tam, kde najdou volné místo, ať už pomocí semen, výhonků, kořenů… Pokud je máme na zahrádce, musíme je hlídat, stříhat, řezat, odstraňovat rozpínající se kořeny. Týká se to například agresivních akátů či škumpy, která se rozbíhá až na několik metrů daleko. A krásná pnoucí vistárie zase dokáže rozdrtit pergolu i okap. Vysoká trvalka zlatobýl se líbí nejen lidem, ale  i hmyzu, motýlům, včelám… Seříznout bychom ho měli dřív, než vytvoří semena a musíme hlídat i jeho rychle se rozšiřující podzemní odnože.

Nezapomínáme na řez

Pilku a nůžky bychom měli mít vždy po ruce, abychom mohli provádět pravidelný, tvarovací či zmlazovací řez. Ten totiž našim rostlinám vrací původní tvary, svěžest a krásu. Přerostlé, přestárlé dřeviny (stromy i keře) působí nevzhledně, snadno podléhají různým chorobám a škůdcům, rychleji stárnou, hůř kvetou. Pomoci jim může právě pravidelný a správný řez. Dřeviny se nám odmění větším množstvím květů či plodů.

Vhodná půda

Některé rostliny (azalky, vřesovce, pěnišníky…) potřebují zeminu spíše kyselou s nižším pH. Kdybychom je zasadili do půdy zásadité, živořily by a nakonec uhynuly. Je pravda, že při výsadbě těchto rostlin můžeme jámu vyplnit rašelinou či substrátem určeným pro kyselomilné rostliny, ale přece jen je lepší pěstovat takové druhy, kterým vyhovují podmínky právě naší zahrádky.