ROSTLINY PRO SUCHÁ STANOVIŠTĚ

Začátek letošního suchého a horkého léta mění pomalu naše zahrady spíš ve vyprahlou poušť. S nadějí sledujeme předpovědi počasí a těšíme se, že tentokrát už snad i u nás zaprší. Dlouhodobé sucho skutečně většině rostlin nesvědčí. Ale přece bychom v rostlinné říši našli i takové, které můžeme v suchém prostředí pěstovat.

Rostliny, kterým sucho neublíží

Je možné, že máme zahradu na písčité, oblázkové půdě, kde se v horkých dnech voda ztrácí přímo před očima. Bývají to půdy teplé, protože se dobře sluníčkem nahřívají, nebo spíš až přehřívají. Pokud máme pozemek orientovaný na jižní stranu, je to s pěstováním zeleně horší, přesto však existuje dostatek rostlin, které sucho nezničí.

Co na suchá místa

Na suchých místech můžeme na zahrádce kromě aromatických bylinek vysazovat především nenáročné a snadno se rozšiřující trvalky nebo dřeviny. Suchomilné rostliny můžeme podle vlastního vkusu a samozřejmě možností, které zahrada nabízí, různě kombinovat. Nejkrásněji však vynikají záhony s vyššími druhy rostlin v pozadí a v popředí s těmi nižšími. Případně vyšší vysadíme do středu a obklopíme je rostlinami nižšími.

Vyšší, ale suchomilné

Mezi vysoké suchomilné druhy patří například:
Zářící pochodeň liliochvostec (Eremurus), je to plně mrazuvzdorná trvalka s neobvykle vysokým květenstvím. Silný stonek zakončený hustým hroznem drobných květů s nahořklou medovou vůní vyrůstá z přízemní růžice úzkých listů. Kleopatřina jehla (Kniphofia uvaria) je suchomilná a vyžaduje sušší dobře odvodněné půdy. Podobně jako liliochvostec připomíná hořící pochodeň. Na konci vysokých lysých stonků září oranžové květy. Její šedozelené listy jsou úzké, trávovité a dorůstají do výšky 100 centimetrů. Obě tyto „pochodně“ krásně vyniknou v kombinaci s okrasnými travinami.

Středně vysoké trvalky na suchá místa

Ke středně vysokým trvalkám, kterým se daří na slunných suchých místech patří známé bohatě kvetoucí krásnoočko (Coreopsis), je velmi oblíbené a hlavně nenáročné. Okouzlí nás zářivými barvami svých květů. Milovníci zahrádek s oblibou pěstují modrou šantu (Nepeta), která pochází ze severní Afriky a mírného pásma Euroasie.
Na vodu nenáročné jsou i fialkové kakosty (Geranium), které se hodí k pěstování na zahrádkách i v parcích či sadech. Ocelově modrou barvou nás upoutá velmi atraktivní máčka (Eryngium), která prospívá na slunném stanovišti a v sušší půdě, přílišná vlhkost jí škodí. Suchou a dobře propustnou půdu mají rády astry (Aster amellus), není náročná na zálivku a snáší dobře i delší období sucha.
Nesmíme zapomenout ani na středně vysoký devaterník (Helianthemum), který má šedě zelené listy a kvete od konce jara do poloviny léta jasně žlutými květy. Hodí se na skalky i do menších trvalkových záhonů. Rozhodnout se můžeme pro šater (Gypshophilla) se stovkami něžných bílých kvítků, nebo pro statici (Limonium), obě rostliny se hodí do suchých vazeb.

Určitě by se nám líbila droboučká trvalka modré barvy rozrazil (Veronica spicata), který v hustém porostu připomíná moře. Nenáročný flox – plaménka (Phlox) známe ze zahrad našich babiček, ve skalce, na zídce i záhonu se předvede pestrými zářivými květy.
K našemu výčtu přidáme ještě například zajímavou pichlavou kouli – bělotrn (Echinops bannaticus), pupalky (Oenothera speciosa), které kvetou v noci, nebo třeba vytrvalou bylinu z čeledi tlusticovitých rozchodník (Sedum spectabile), která dorůstá do výšky asi cm a má velké levandulově růžové květy, které kvetou od pozdního léta do začátku podzimu.