zdroj Pixabay

OBLÍBENÁ LÍSKA V NAŠICH ZAHRADÁCH

In Okrasná zahrada, Ovoce, Poradna by walsla

Líska obecná, ale i další odrůdy lísky se pěstují v našich zahradách, na mezích i při cestách od nepaměti. Tento oblíbený a pohledný keř můžeme pěstovat i jako solitéru v trávníku, výborně se hodí na oddělení zahrady užitkové od okrasné a vynikající je do živých plotů. Ochrání nás před zraky zvědavců, a navíc nám nadělí plody – známé jako lískové oříšky, které jsou nejen chutné, ale také velmi zdravé.

Lísku můžeme zužitkovat celou

Málokterá dřevina má tak široké využití jako právě líska. Samozřejmě nejdůležitější jsou lískové oříšky, které jsou zdravou pochoutkou a důležitou surovinou při pečení třeba vánočního cukroví. Z lísky však využijeme i dřevo a proutí. Lískové dřevo se používá na uzení potravin, silnější pruty se využívají jako virgule, ze slabších se splétají košíky nebo i proutěné zástěny. Listy chutnají domácím zvířatům.

Líska

Líska (Corylus) je poměrně rychle rostoucí dřevina. Nejrozšířenější jsou keřovité typy, stromovité rostou pomaleji. Vejčité až srdčité listy drží na lísce od května do listopadu, jejich zbarvení může mít nejrůznější odstíny od žluté, zelené až po hnědou a červenou. Samčí květy jsou uspořádány do převislých různě dlouhých jehněd – samičí květenství se podobá pupenům. Kulturní odrůdy keřovitých lísek rostou bujně do značných rozměrů, proto se nehodí do menších zahrádek, tam zvolíme raději čtvrtkmeny nebo polokmeny.
Kmenové tvary se snadněji pečuje – dobře se kolem nich obdělává půda, lépe se sklízí. Oproti keřům však rychleji stárnou a snižují sklizeň. Keře rostou rychleji, sběr je ztížený stejně jako obdělávání půdy.

Výsadba a nároky na stanoviště a půdu

Lísky vysazujeme nejlépe na podzim (kdy zachytí zimní vláhu a částečně zakoření), ale vysadit je lze i na jaře. Sazenice by měly být ve vzdálenosti 4 x 4 metry. Vysazeným sazenicím zkrátíme výhonky na 4 – 6 pupenů. Líska potřebuje chráněnou teplou polohu s dostatkem srážek, dobře se jí daří na západním či jihozápadním svahu. Vyžaduje teplejší, hlinitou až hlinitopísčitou hlubokou půdu s dostatkem humusu. Těžké, studené a velmi suché půdy snáší špatně, lísky na nich často poškozuje mráz. Líska začíná pravidelně rodit ve čtvrtém až pátém roce.

Hnojení – škůdci – ochrana

Lísky pravidelně hnojíme, nejlépe se osvědčil chlévský hnůj nebo vyzrálý kompost, použít můžeme i hnůj slepičí. Hnojit můžeme pouze do konce června. Při přehnojení totiž vyrůstá množství výhonků, které pak snižují budoucí úrodu. Umělá hnojiva používáme pouze doplňkově, a to v březnu a podruhé je můžeme aplikovat v červnu.

Nebezpečným škůdcům je i roztoč lískový, který napadá puky lísek. Množí se v napadených poupatech během celého roku. Větvičky, které byly silně napadeny i usychají. Odstraníme napadené větve, spálíme a použijeme postřik slabě vápenatým roztokem. Stříkáme za slunečného dne, kdy roztoči vylézají na povrch.
Sklizeň ohrožuje také nosatec lískový, který se líhne z kukel přezimujících kolem dřeviny. Jeho larvy se živí lískovými jádry. Na nosatce používáme insekticidní přípravky již koncem května či začátkem června a nezapomeneme na dezinfekci půdy hexachloridom nebo vhodným organofosfátem.
Lísce škodí také mráz. Podobně jako ostatní stromy a keře chráníme i lísky běžnými ochrannými postřiky, především zimním postřikem v období hlubokého vegetačního klidu. K mechanické ochraně patří důsledné sbírání opadaných oříšků – prázdných, červivých nebo i jinak poškozených. Všechny se mají co nejdříve spálit.

Řez

Řez provádíme pouze pro prosvětlení přehuštěných exemplářů. Keře se špatně zahoustlými přízemními partiemi můžeme radikálně zmladit a přinutit k obrůstání. V průběhu roku bychom měli hlídat výmladky – pruty, které raší v blízkosti keře. Budeme-li je vylamovat dřív, než zesílí a zdřevnatí, nebudou keři ubírat živiny. Přerostlé keře není praktické chtít “opravit” v jediném roce. Lísky plodí na tříletém dřevu, proto by omlazení mělo probíhat postupně. Jinak bychom se na několik let připravili o úrodu úplně.
Nejvhodnějším časem pro zmlazování je období vegetačního klidu, nejlépe od října do března. Odstraňujeme především větve suché, nemocné, křížící se nebo rostoucí dovnitř keře. Každý rok z keře vyřežeme maximálně 1/3 výhonů.