“Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.” Tak to tvrdily naše babičky i kořenářky, které léčily nejrůznější bolístky medikamenty z přírody. Už staří keltové měli černý bez ve velké úctě, a považovali si ho, klaněli se před jeho bílými květy, dokonce hladili jeho kůru. Věřili totiž, že tento keř je branou do podsvětí, kterou mohou duše přicházet i odcházet. Naši pohanští předkové byli přesvědčeni, že bezinka dokáže spoutat negativní vlivy, nemoci i neštěstí a že ochrání lidská obydlí.
Zázrak jménem bez
Bez černý (Sambucus nigra) má mnoho lidových názvů bez, bezoví, bzina, kobzinky, kozičky, smradinky, psí bez či psí bezinka a další.
Je to listnatý keř nebo strom, který roste mezi křovím, na pokraji lesů a hájů, na rumištích i podél cest. Dosahuje obvykle výšky od 2 do 5 metrů, ale v ideálních podmínkách může být vysoký až 10 metrů. Jeho rozpraskaná borka (povrchová vrstva kmene) nevoní zrovna příjemně, dřeň (takzvaná bezová duše) je čistě bílá. Bez má podlouhlé listy na delší stopce a od května do července (podle klimatických podmínek) se postupně v rozmezí cca 3 týdnů objevují žluto bílé květy uspořádané ve vrcholících. V této době se kolem keře šíří silná omamná vůně. Malé černé kulaté plody bezu s modročervenou šťávou dozrávají koncem srpna.
Sbíraná droga
Sbíráme jak květy (tedy celé květenství), tak i zralé plody (mohou být se stopkou i bez ní), hodně mladé listy (hned zpočátku v březnu, dubnu – když se začínají tvarovat), v lidovém léčitelství se uplatňuje i kůra a dřeň. Květy bereme za suchého počasí a opatrně sušíme ve stínu (aby nezhnědly) zavěšené za hlavní stopku na provázku nebo je rozložíme v tenké vrstvě na bílý papír. Sušíme je co nejrychleji při teplotě do 45 °C, musíme však být trpěliví, schnou totiž pomalu. Uschováme je do uzavíratelné tmavé nádoby, protože je musíme chránit před světlem a vlhkem.
K čemu se bez využívá
Bez černý je nejen rostlinou ozdobnou (vysazoval se v parcích i větších zahradách), ale především léčivou a praktickou, která se používá jak v bylinkářství, v kuchyni, ale i ve farmacii. V minulosti se bezem léčilo všechno možné, například bolesti zubů, popáleniny, pokousání, zastavovalo se jím i krvácení z nosu. Čerstvé plody bezu mají projímavé účinky, které se však sušením či tepelným zpracováním ztrácejí. Doma si můžeme připravit „kosmatice“. Květenství namáčíme do těstíčka z mouky a vajec a smažíme podobně jako květák. Z květů se připravuje šťáva, osvěžující limonáda či sirup. Z plodů vyrábíme sirup, likér, marmeládu i víno.