zdroj Wiki

NEVĚSTA A ŽENICH DOMA I VENKU

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Zvonky zvoní na zahradě pro radost i pro krásu. Jsou neodolatelné a jeden druh známe jako pokojovou rostlinu. Pěstovali ji už naše babičky, kterým tyto zvonky zdobily parapety kuchyněk. A protože byly zvonečky v barvě modré a bílé…říkalo se jím ženich a nevěsta.

Ženich a nevěsta

Zvonek (Campanula isophylla) pochází ze severní Itálie, Řecka. Je díky svým barevnám variantám známý spíše pod lidovým názvem „ženich“ a „nevěsta“. Rostlina je vysoká jen asi 20 až 30 cm. Je velmi křehká a snadno se láme, i při malém poranění z ní vytéká bílé mléko. Na stoncích (ty stárnutím lehce dřevnatí) vyrůstají menší světlounce zelené listy ztrácející se v záplavě květů.

Květy ve tvaru hvězdice na vrcholu stonku kvetou od jara, přes celé léto až do poloviny podzimu: světle modrý ženich a bílá nevěsta. Zvonek se hodí jednak do interiérů, ale v létě také do truhlíků, dekorativních nádob a dobře se vyjímá v závěsných květináčích, protože jeho lehce převislé stonky mohou dosahovat délky až 30 cm.

Jak o zvonek pečovat

  • Nemá moc rád teplo, dává přednost spíše chladnu, svědčí jí teplota kolem 18 °C, v zimě minimálně 7 °C.
  • Vybereme mu světlé stanoviště, nedáváme ho ale na přímé slunce.
  • Daří se mu v substrátu složeném ze směsi rašeliny, ornice a písku.
  • Vyžaduje pravidelnou bohatou zálivku – nejlépe vodou z vodovodu, protože miluje vápník.
  • Rostlině vyhovuje vlhký vzduch, proto jí prospívá, když jemné mlžení. Ale pozor, pokud jsme ji umístili ven, nesnáší déšť, to pak květy hnijí a opadávají.
  • Jednou za 2 týdny dopřejeme zvonku na přilepšení roztok 0,2 % plného tekutého hnojiva.
  • Rozmnožování je možné vegetativní – vrcholovými řízky, které odebereme z rostliny. Měly by být dlouhé 5 až 6 cm, vložíme je do vlažné vody, aby se řezná plocha nezacelila ronícím mlékem. Spodní listy odstraníme a jemně zapíchneme do nádob, po zakořenění ještě přepichujeme.

Další péče o rostliny

Pokud budeme zaštipovat vrcholové výhonky, rostlina se krásně rozkošatí a bude mít více květů. Dobu kvetení (jako ostatně u všech druhů zvonků) prodloužíme průběžným odstraňováním odkvetlých květů a také nějak napadené listy.
Pokud se květy neotevírají a hnijí, rostlina je na příliš vlhkém a příliš chladném stanovišti.
Po odkvětu nebo koncem zimy rostlinu seřízneme  hlubokým řez až k první dvojici listů nad povrchem půdy. Pro příští rok pak zesílí.Zvonky nelze dlouho pěstovat, protože jejich stárnoucí stonky dřevnatí. Proto si namnožíme mladé nové rostlinky a ty staré vyhodíme.
Pozor musíme dávat i na škůdce. Zvonky jsou choulostivé na vlhké počasí, na hnilobu kořenů a ze škůdců jej napadají hlavně molice a svilušky.