KIWANO – AFRICKÁ ROHATÁ OKURKA

V našich obchodech občas vídáme poněkud zvláštní plody ovoce či zeleniny. Mnohdy se zamýšlíme nad názvem či původem tohoto nového neobvyklého druhu. Mezi ty nové a zvláštní plody které se objevily poslední dobou, je taková zvláštní rohatá okurka. Většinou ji vidíme na pultech s tropickým ovocem, přestože je to vlastně zelenina.

Rohatá okurka čili kiwano

Kiwano (Cucumis metuliferus) má několik názvů, říká se mu například africká rohatá okurka, divoká okurka, nebo třeba africký rohatý meloun nebo meloun ve skořápce). Jeho atraktivní žlutooranžové oválné plody kivana s ostrými výčnělky tak trochu připomínají granát. Mají zelenou dužinu nasládlé chuti a větší množství žlutých semen.
Kiwano má svůj původ v jižní Africe. Nejvíce se však tato zvláštní okurka pěstuje v Kalifornii (USA), Chile i Austrálii a na evropském kontinentě je to Portugalsko, Itálie, ale také třeba Německo. K nám se dovážejí z Izraele a Nového Zélandu.

Jak se konzumuje divoká okurka

Plody vypadají exoticky nejen zvenku, ale i uvnitř když je rozkrojíme. Jejich dužina sytě zelené barvy je sklovitá a v ní velké množství bílých plochých semínek, které se konzumují s dužinou. Chuť je nakyslá a velmi osvěžující, připomíná okurku s limetkou. Dužina se jí samostatně, ale je vynikající v exotických ovocných salátech či v kombinaci s jinou zeleninou. Tenké plátky kiwana se používají na ozdobu jídel.

Kiwano můžeme pěstovat i my

Kiwano patří mezi tykvovité podobně jako okurka, meloun, dýně. Je to jednoletá plazivá rostlina s drsnatými chlupatými stonky a světlezelenými listy, které se vzhledem i vůní podobají okurkovým listům. A stejně jako naše okurky kvete žlutými květy, z nich se po opylení vytvářejí podlouhlé plody. Bývají dlouhé i 15 cm a vážit mohou až do 700 gramů.
Dá se pěstovat i v našich podmínkách nejlépe ve skleníku, ve fóliovníku nebo všude tam, kde se pěstují okurky – na slunném místě chráněném před větrem.

Jak na to

• Nejjednodušší způsob je získat z plodů semínka, která opláchneme a pak namočíme na 12 hodin do teplé vody, abychom urychlili klíčení.
• Vyséváme je jen velmi mělce v předjaří (koncem února až začátkem března) a substrát musíme udržovat stále vlhký. Semena vyklíčí do týdne, semenáčky pikýrujeme.
• Vhodné je použít jednorázové rašelinové květináče, abychom sazeničky nemuseli vybírat, protože sazenice mají velmi jemné kořeny. Vysadit na záhon je můžeme až koncem května. Do půdy je vysazujeme na vzdálenost minimálně jeden metr, aby měli rostliny dostatek místa.
• Vybíráme jim teplé stanoviště s dostatkem slunce. Půda by měla být kyprá a bohatá na živiny, důležitý je i dostatek vláhy.
• Kivano pěstujeme na opoře nebo na síti. Když dosáhnou délku asi jeden a půl metru, tak je zaštípneme, aby se nevytvářely nerodivé stonky.
• Porost ošetřujeme stejně jako okurky. Sledujeme, zda plody neleží na půdě, neboť by mohly začít hnít. V případě, že se objeví plíseň, použijeme povolené přípravky na okurky.
• Plody sklízíme přibližně od začátku září, kdy jsou zcela zralé, až do mrazů. Zralost poznáme podle barvy slupky, která se z tyrkysové mění na oranžovou. Z jedné rostliny můžeme sklidit několik desítek plodů, které při pokojové teplotě vydrží i několik týdnů, kupované jen čtyři až pět dní.