LASKAVEC PŘITAHUJE ZRAKY NÁVŠTĚVNÍKŮ

V zahradě je tato okrasná rostlina zcela nepřehlédnutelná. Je neobvyklá vzrůstem, výškou, a hlavně velkými převislými laty s temně červenofialovou barvou. Nemůžeme si ji splést s žádnou jinou. Laskavec byla oblíbenou rostlinou už našich babiček na venkovských zahrádkách.

Nesmrtelný zářivý laskavec

Laskavec ocasatý (Amaranthus caudatus) – latinský název pochází z řeckého „amarginein“, což znamená nevadnoucí či nesmrtelný. Vyjadřuje schopnost velkého zajímavého květenství vydržet na rostlině, a později i ve váze velmi dlouhou dobu. Právě tato vlastnost je s oblibou vítána floristy, kteří do svých aranžmá používají jak čerstvé, tak i sušené květenství laskavce. Laskavec pochází z tropického pásma Jižní Ameriky a Asie, kde většinou roste planě, několik druhů se pěstuje jako obilovina, jeho výživná semena byla významnou součástí stravy Inků. Říkalo se mu „pšenice Inků“, ale s příchodem španělských mořeplavců jeho význam začal upadat.
Nyní se pěstuje jako okrasná rostlina, občas dokonce zplaňuje, ve volné přírodě byl zjištěn již začátkem 19. století. Amarant bývá někde považován za velmi houževnatý plevel.

Amarant z přírodní lékárny

Laskavec nás překvapí svým nápadným vzhledem, ale také obsahem živin. Je jedním z mnoha pokladů přírodní lékárny.
Má v sobě spoustu bílkovin, vlákniny, vitamínů (skupiny B, C a E), proteinů, sacharidů, mastných kyselin, minerálů (fosfor, vápník, draslík, hořčík, měď, mangan, železo…).
Napomáhá správné funkci mozku, odbourává „špatný“ cholesterol, podporuje tvorbu krve, zvyšuje energii, je důležitý pro zdraví kostí. Chrání organismus před civilizačními chorobami. Semena neobsahují lepek, proto jsou vhodná pro celiaky. (Celiakie je celoživotní autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku.)
Můžeme je vařit v polévkách i omáčkách, rozemletá se mísí s pšeničnou moukou.

Nenáročné pěstování

Laskavec je nenáročný. Najdeme mu vhodnou písčitou půdu a teplé místo. Je jednoduší předpěstovat si doma sazeničky, které vysadíme koncem května. Můžeme je dát třeba vedle okurek, do pozadí květinových záhonů… Zralá semínka sbíráme začátkem podzimu, na přelomu září a října – z 1 rostliny jich můžeme získat až 2 kg. Dobře je necháme ve stínu vysušit a pak zpracujeme (vaříme, pražíme, meleme z nich mouku, necháme je klíčit…).