PĚSTOVAT A OCHUTNAT EXOTICKOU KALABASU

Přestože je legenárie rostlina teplomilná, můžeme to zkusit. Zkusíme si kalabasu – tedy indickou okurku pěstovat, zpestříme si tak touto zajímavou zeleninou jídelníček. Navíc zkrášlíme skleník, terasu nebo balkon- Ale pěstovat se může i ve volné půdě – tedy hlavně v teplejších oblastech naší republiky.

Konzumace a další využití indické okurky

Kalabasa má protirakovinný účinek a je velmi lehce stravitelná.
Konzumují se jen mladé plody, protože později dužina ztvrdne. Mladé plody legenárie se připravují v kuchyni na mnoho způsobů stejně jako mladé dýně nebo okurky. Můžeme je také vařit, smažit i péct, dají použít do salátů, nakládat do octových nálevů nebo připravovat pokrmy jako z cukety.
Z vysušených plodů se zhotovují například nádoby, z nich se popíjí národní jihoamerický nápoj maté, což je čaj připravovaný z lístků cesmíny paraguayské.

A pokud jsou už vyzrálé, poslouží jako nádoby nebo jako krásná zajímavá a originální dekorace. Nádobám i plodům se říká také kalabasa. Zdřevnatělou okurku v Indii, Itálii či Španělsku vydlabávají a používají jako nádobu na vodu. (Údajně si voda v nádobě z lagenaria zachovává nezměněnou teplotu.)

Pěstování kalabasy

Lagenárie obecná se obvykle pěstuje na plantážích (na umělých konstrukcích).
Množí se výhradně semeny, která velmi rychle vzcházejí. Rostlinky se vytvoří už do týdne a za 2 až 3 týdne se objevují i pnoucí lodyhy. Pěstování je sice podobné jako u jiných tykvovitých rostlin, ale kalabasa je velmi teplomilná, mráz, zima a trvale nízké teploty (i jen mírně nad 0 °C) ji spolehlivě zahubí.
Podobně jako jiné tykvovité rostliny pěstujeme kalabasu ve skleníku, fóliovníku nebo na chráněné terase či balkonu (jen v teplejších oblastech ji můžeme pěstovat venku). Připravenou sadbu z výsevů vysazujeme k opoře až v polovině května do sponu 1 krát 1 metr. Nejlépe se jí daří na vysoké konstrukci tak, aby plody mohly viset a nedotýkaly se půdy.

Lagenárie má ráda bohaté a dobře vyhnojené půdy. Vyžaduje (tak jako okurky) slunné místo, dostatek vody a pravidelné hnojení. Sběr tykviček může probíhat postupně, protože plody, které jsme ponechali na rostlině, se nekazí. V plné zralosti pak plody zdřevnatí a jejich dužina zcela vyschne, mnohdy až ztrouchniví.