autor Manuel Barón

ŠŤAVEL – ZARPUTILÝ PLEVEL NA ZAHRÁDCE

In Bylinky, Poradna by walsla

Také jste objevili na zahrádce hezkou drobnolistou rostlinku – šťavel, který si roste, kde se mu zachce? A to se samozřejmě zahrádkářům nelíbí. Jedná se o houževnatý plevel, kterému se u nás (bohužel) velmi dobře daří a jen těžko se ho zbavujeme.

Šťavel

Šťavel evropský (Oxalis stricta) je jedním z několika druhů rodu šťavel. Je to hezká nízká (jen 5 až 12 cm) vlhkomilná rostlina s lístky podobnými jetelu – často se však stává nepříjemným plevelem.
Pochází ze Severní Ameriky, ale rozšířil se již v 17. století ve východní Asii, Africe, na Novém Zélandu a téměř po celé Evropě, a všude se mu ke smůle zahrádkářů daří velmi dobře.
Samozřejmě byl zavlečen i do české přírody, kde postupně zdomácněl, a my se s ním setkáme ve velké části naší republiky.

Má mělké kořínky, nejčastěji roste na hlinitých či písčitých půdách, s humusem, ale kde je málo vápna. Nacházíme ho také na chudších kamenitých půdách s dostatečnou vlhkostí.
Roste všude: na zahrádkách, na polích i ve vinicích, na okrajích lesů, v křovinách, v pískovnách…nejraději na polostinných stanovištích.

Jak ho poznáme

Šťavel evropský je vytrvalá bylina s tenkým plíživým oddenkem a mírně zakřiveným načervenalým stonkem, z něhož vyrůstají jemné přízemní trojčetné lístky. Tvary listů připomínají jetel, jsou však o něco větší a jemnější. Za nepříznivého počasí se kolem středové žilky sklápějí směrem dolů.
Kvete na jaře (duben, květen) a pak ještě na podzim (září, říjen). Bílé květy s fialovými žilkami mají o něco delší stopky, než mají listy.
Plody jsou tobolky, z nichž v době zralosti vystřelují semínka do okolí.

Léčivé účinky

Celá rostlina je jedlá, listy obsahují hodně vitamínu C a jejich kyselá chuť dobře dochucuje saláty i nápoje.
Používala se také k léčbě kurdějí – ovšem jen velmi opatrně, ve větším množství by totiž mohla škodit lidem s revmatismem, dnou, artritidou a mohla by přispět i ke vzniku ledvinových kamenů.
Kdysi se šťavel používal v lidovém léčitelství – rostlina (sušená i čerstvá) obsahuje kyselinu šťavelovou a působí močopudně. Rozmačkané listy se přikládaly jako obklady na otoky. Při zánětech dásní se žvýkaly listy. Dnes se už šťavel jako léčivá rostlina již nepoužívá.

Jak se ho zbavíme

Šťavel evropský je na zahrádce považován za obtížný vytrvalý plevel. Vyhovuje mu zavlažování, vysoký obsah živin i okopávání záhonů.
Likvidace této rostlinky není jednoduchá. Je však třeba pustit se do boje hned. Jak tedy na to?

Pokud nám roste na záhonku s okrasnými rostlinami nebo na skalce – musíme se obrnit trpělivostí a kousek po kousku vytrhávat i s kořínky. Tady bohužel nelze postřik použít.
Jestliže prorůstá trávníkem či roste pod keři, můžeme zkusit použít vhodný herbicid – měl by obsahovat aktivní látku fluroxypyr (kyselina octová).
V místech, kde nejsou jiné rostliny (na štěrku, dlažbě apod.) lze použít přípravek na bázi glyfosátu (širokospektrální systémový herbicid).

Preventivní boj je nejúčinnější – nejlépe je začít s odstraňováním včas, abychom rostlince nedali možnost se dál rozpínat.
Další možností je aplikace mulče kolem rostlin, čímž šťavelu omezíme prostor i přísun světa, který potřebuje k růstu.
Nebo zasadíme rostliny, které budou soupeřit se šťavelem o světlo, vodu i živiny – vhodné jsou rostliny, které rychle zaplní prostor.

Okrasné druhy

V zahradách nebo na balkonech se pěstují také ozdobné druhy – nejsou u nás původní a také nejsou mrazuvzdorné.
Nejčastěji se pro okrasu pěstuje šťavel čtyřlistý (Oxalis Deppei nebo Oxalis tetraphylla), což je nenáročná trvalka z tropických a subtropických oblastí Mexika, s podzemními hlízkami a zajímavě zbarvenými listy. Líbivý je i š. trojhranný (Oxalis triangularis) s výrazně fialovými až purpurovými listy trojúhelníkovitého tvaru, která kvete od května do září bílými kvítky s růžovým nádechem.