Pokud jsme stihli zasít kozlíček ještě do poloviny září, první úrodu nám nabídne už za osm týdnů. Výsev je vhodný ale i v říjnu až listopadu. Osivo dáváme do řádků vzdálených 10 až 15 centimetrů a vždy výsadbu chráníme před holomrazy hrubou (nejlépe dvouvrstvou) netkanou textilií.
Během mrazů kozlíček polní nesklízíme. Mohli bychom poškodit zamrzlé části a v teplé kuchyni bychom z něj měli spíše jakousi kaši. Raději si tedy počkejme na lepší počasí, kdy nebudou mrazy.
Když přikryjete záhon s kozlíčkem netkanou textilií, můžete zelenou úrodu sklízet i během slabších mrazíků.
Veškerá listová zelenina má tendenci v sobě shromažďovat dusičnany – je proto důležité při pěstování kozlíčka polního používat hnojiva s dusičnany jen opravdu minimálně. Hodnoty dusičnanů se během roku mění a nejvíce jich má v sobě zelenina právě v zimě. Hodnoty se navíc mění i během dne. Lístky, které sklidíme ráno, budou obsahovat více dusičnanů než z večerní sklizně. Během dne totiž paprsky sluníčka uvolňují v rostlině enzym, který snižuje jejich obsah. Pokud byste poslední noc před sběrem záhon nějak nasvítili, snížili byste obsah dusičnanů v zelenině až o 25 procent. Tak to prý dělají Nizozemci.
Dusičnany v nízkých koncentracích nejsou pro člověka škodlivé. Mohou se ale změnit na jedovaté dusitany – jejich vznik může zpomalit nebo zabrzdit vitamín C (mj. když do omáčky přidáme citronovou šťávu).