U vchodových dveří se bude vyjímat kalina (Viburnum) – odrůda Eskimo, která dorůstá jen do výšky a šířky 1,5 metru. Tato stálezelená odrůda je odolná vůči mrazům, kvete v květnu a tvoří velká bílá soukvětí. Na podzim jsou na ní úžasné plody – bobule, které jsou nejdříve červené, později černé.
Do předzahrádky se kromě kaliny hodí třeba cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), která je známá i jako keř zimního slunovratu. V Americe a v Británii ji považují za symbol Vánoc, již staří Římané čerstvé větvičky cesmíny posílali jako vánoční pozdrav přátelům. Jde o velice oblíbený keř, protože je krásný právě v zimě – nejenže mu mráz neuškodí, ale prospívá plodům, které dozrávají v listopadu a v prosinci. Jeho tmavě zelené listy jsou téměř bez ostnů. Cesmína se hodí na živé plody i do nádob. Keř může být až deset metrů, u nás dorůstá ale jen do dvou, jeho kůra je šedá a dřevo téměř bílé. Obsahuje málo vody, a proto hoří i čerstvé. Listy má tento keř celý rok tmavě zelené, neopadavé, trochu se podobají bobkovým listům. Cesmína ostrolistá je jedovatá rostlina, platí to hlavně pro plody.
V oblastech s mírnějším klimatem můžeme vysadit také stálezelený ptačí zob neopadavý (Ligustrum ovalifolium), který snese teploty do -15 st. Celsia. Když ho seřízneme až v červenci poté, co odkvete, další rok v červnu opět rozkvete a potěší bílými voňavými květy.