Je největším ovocným stromem v Evropě, může se dožít 500 let a jeden strom může dát až tunu ovoce – jeřáb oskeruše nebo také oskoruše. Zná ho jen úzký okruh zasvěcených zahrádkářů, i když v Římské říši patřila oskeruše mezi nejoblíbenější ovoce. Jde o poměrně vzácnou dřevinu, nejvíce jí roste v Českém středohoří a na Slovácku, jeden z nejstarších exemplářů roste v obci Jenčice. V Tvarožné Lhotě se dokonce nachází muzeum oskoruše a každý rok se zde konají na její počest slavnosti. V Německu, Švýcarsku, Rakousku a v dalších zemích vynakládají na její zachování a širší využití nemalé úsilí.
Oskeruše, které patří do stejné čeledi jako jeřabiny, pochází z oblasti Středozemního moře, ale objevuje se i v oblasti severní Afriky a Malé Asie. Jako ovocná dřevina se pěstuje od středověku.
Její plody jsou malé malvice a mají tvar malinké hrušky nebo jablka, jsou žluté s červeným zabarvením na sluneční straně. Před konzumací nebo dalším zpracováním se nechávají uležet. Ze zralých plodů se vyrábějí kompoty, mošty, marmelády, čaje, likéry a zejména tvrdý alkohol.
Unikátnost oskeruše je ukrytá ve věku, v němž začíná strom rodit. Říká se, že strom zasadí otec a plody sklízí vnuk. To by vás nemělo od pěstování tohoto stromu odradit. V zahradách a sadech má i estetický význam – na podzim se její listy zabarví do žluta s přechodem až do bordové barvy. Během vegetace zase zaujme bílým rubem listů, které jsou výrazným kontrastem s jejich tmavým lícem. Je to strom, který výborně snáší sucho a je odolný vůči nemocem.
Pokud jste rozhodli tento strom pěstovat – ať už kvůli estetickému působení nebo netradiční chuti jeho plodů – myslete na to, že dorůstají do úctyhodných rozměrů, proto si dobře rozmyslete a dobře vyberte místo, kde by měl růst. Oskeruše je listnatý strom s rozložitou korunou, dorůstá do výšky 15 až 20 metrů, dožívá se více než dvou set let. Dřevo tohoto stromu je tvrdé, v minulosti se využívalo při výrobě lisů pro vinaře. I proto lze najít oskeruše ve vinohradech.
Její zázračné účinky
Plody byly oblíbené v léčitelství – ve starém Řecku se využívaly při poruchách trávení. Proti průjmům a proti infekcím účinkuje tříslovina – kyselina sorbitaminová. Ovocné kyseliny a flavonoidy mají zase močopudné účinky, které preventivně zabraňují tvorbě močových kamenů.