zdroj Pixabay

JUKA JAKO EFEKTNÍ SOLITÉRA ZAHRADY

In Okrasná zahrada by walsla

I když vypadá spíš jako návštěva z pouště, daří se jí v našich podmínkách velmi dobře. Takže se s ní můžeme setkat nejen v parcích a zámeckých zahradách, kam se svým vznosným vzhledem hodí a kde se pěstuje již více než sto let. Juka zdomácněla jak v městských, tak i venkovských zahrádkách. V současné době má mnoho svých pěstitelů a obdivovatelů.

Nápadná juka na zahradě

Juka (Yucca) je velmi nápadná tropická rostlina, řadí se nejen mezi krásné a zajímavé, ale také mezi ty nejméně náročné. Patří k široké rodině agávovitých, a přestože se vypadá jako trvalka, je to menší trsnatý keř vzdáleně připomínající palmu. Pěstuje se téměř po celém světě, ale původně pochází z teplejších jižních oblastí Spojených států a z Mexika.
Její nápadné tuhé kopinaté listy vytvářejí přízemní růžici dosahující výšky až tři čtvrtě metru a ta se rozrůstá do šířky více než jednoho metru. Po celý rok zdobí zahradu stálezelené listy. A právě nyní v zimním období se na nich v mrazivých dnech pod vrstvou jinovatky objevují zkadeřená vlákna ostrých okrajů.

Juka je nepřehlédnutelná

Juka je nepřehlédnutelná a dominantně působící hlavně v době květu (v červnu až červenci) – tehdy jistě zaujme každého kolemjdoucího. Nad růžicí se totiž objeví silné vzpřímené květní stonky, které mohou dorůstat až do dvou metrů, a na nich mohutné laty převislých velkých bíle krémových květů ve tvaru zvonků.

Najděte jí vhodné místo

Některé rostliny se řadí mezi nenáročné – o juce to platí dvojnásob. Většině z několika desítek druhů juky se daří pouze v teplých oblastech, ale u nás se venku uplatní jen ty otužilé, kterým nevadí středoevropská zima. Nejčastěji se pěstuje známá Yucca filamentosa.

Na zahrádkáři je, aby jí vybral správné místo, kde by se uplatnil její honosný vzhled – hodí se jako reprezentativní solitéra, vyniká však i ve skupině po dvou, po třech, ale dobře se uplatní i sousedství trvalek v jakékoli části zahrady. Kolem rostliny vytvoříme podestýlku z keramzitu, kamenné drti nebo z oblázků, které kontrastují s ostrými přísnými liniemi listů.

Co juka potřebuje

Potřebuje světlo, má ráda slunce a vyhovuje jí jakákoliv propustná půda. Zimní vlhko by jí mohlo uškodit, proto potřebuje dobrou drenážní vrstvu, nebo vyvýšené stanoviště, odkud přebytečná voda odteče. Se zálivkou si nemusíme dělat starosti, protože rostlina je zvyklá dobře hospodařit s dešťovou vodou – pouze v době dlouhotrvajícího sucha jí můžeme zalít. Aby nasadila co nejbohatší květenství, můžeme jí na jaře (a pak ještě jednou koncem léta) přidat hnojivo s obsahem draslíku a fosforu.

Po odkvětu je důležité odstranit silné stonky (protože bychom se o ostré okraje listů mohly poranit, pracujeme opatrně, raději s rukavicemi a použijeme ostré nářadí).
Na jaře pak ještě odřízneme poškozené či zaschlé listy, jednak kazí vzhled rostliny, a také by se na nich mohla usadit plíseň.