zdroj Pixabay

ZÁŘIVĚ ŽLUTÉ KVĚTY DŘÍNU SVÍTÍ V PŘEDJAŘÍ

In Bylinky, Okrasná zahrada, Ovoce, Poradna by walsla

Naši předkové znali přírodu jistě velmi dobře. Vážili si jí. Chránili ji. S vděčností přijímali vše, co jim ze svého velkého bohatství nabízela. Učili se ji chápat a rozumět jí, postupně objevovali její tajemství… Stejné to bylo i s dřínem. Vyráběli z něj kompoty, sirupy i džemy, chutný likér i ovocnou pálenku. V lidovém léčitelství se zas dřínky používaly při vysokých horečkách a zažívacích potížích.

Dřín, dřínovec nebo také svída

Dřín obecný (Cornus) je keř nebo také strom, který dorůstá i do výšky 3 až 5 metrů a  může se dožít téměř tří set let. Říká se mu také dříneček, dřínovec, nebo dřínovka, dřínky či svída. Dřín roste především v mírném pásmu severní polokoule, hojně se také vyskytuje v teplejších oblastech jižní Evropy. Běžně se s ním můžeme setkat i u nás, roste přirozeně na okrajích listnatých lesů, na pastvinách či v křovinách. Protože dřín začíná kvést už koncem února, nemůžeme jeho drobné zlatožluté kvítky přehlédnout stejně jako včely, které z nich nasávají první pyl a sladký nektar. Květy dřínu mají vysokou odolnost proti jarním mrazíkům. Také proto mají včelaři dřín rádi. Kvete mnohem dřív, než vyraší první lístky. Lesklé zelené listy jsou vespod světlezelené a na podzim se hezky zbarvují.

Plody dřínu jsou peckovice

Dřínky, jak se říká podlouhlým plodům dřínu, jsou tmavočervené peckovice a dozrávají až koncem léta (od srpna do září, i začátkem října). Jsou jedlé a zdravé. Mají charakteristickou sladkokyselou chuť s mírně trpkou příchutí. Je to oblíbená dřevina, která se vysazuje většinou k okrasným účelům v zahradách, předzahrádkách i parcích. Může se sázet jako živý plot nebo jako solitéra. Mnozí si však dřín pořídí z praktického hlediska, tedy kvůli plodům. V současnosti se zejména v zahradách pěstují i některé vyšlechtěné odrůdy s většími plody.

Pěstování dřínu na zahradě

Dřín je dřevina skutečně nenáročná, nepotřebuje žádné zvláštní ošetřování.

  • Umístění: vyhovuje mu sluneční až polostinné místo. Je to rostlina teplomilná, daří se mu na slunných loukách a stráních.
  • Půda: ani na půdu není náročný, může být zásaditá, vápenatá, kamenitá, mělká, vysychavá. Dřín totiž dobře snáší sucho a roste i tam, kde by ostatní keře a stromy pravděpodobně nerostly.
  • Hnojení: není vůbec nutné. Podle potřeby však můžeme použít hnojivo na ovocné stromy.
  • Řez: dřín můžeme ponechat růst, snáší však i silný řez. Jeho dřevo je velmi tvrdé a ceněné hlavně řezbáři.
  • Rozmnožování: jednoduše řízkováním, očkováním nebo hřížením.
  • Přezimování: dřín je mrazuvzdorný, jen v prvních letech po výsadbě bychom mu mohli poskytnou ochranu.
  • Choroby, škůdci: dřevina je odolná nejen vůči suchu a mrazům, ale také vůči škůdcům i chorobám.