zdroj Wiki

CYKAS PŘINÁŠÍ POZDRAV Z PRAVĚKU

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Cykasy patří mezi nejstarší dosud žijící rostliny na světě – také proto se jim říká živoucí fosilie. Což znamená, že jsou to rostliny známé ze zkamenělin. Téměř vymřelé, ale s mnoha znaky, které přežívají do současnosti. Jsou spolu s kapradinami, přesličkami a blahočety pozdravem z dalekého pravěku. Také na našem území, v naší republice cykasy kdysi rostly.

Cykasy se pěstují v botanických zahradách i doma

Cykasy se dožívají vysokého věku (více než tisíc let) – jsou krásné a také drahé. Cena těch vzácných, vzrostlých exemplářů dosahuje totiž až statisícových částek. Cykasy se staly symbolem exotiky s puncem starožitnosti, vždyť tu jsou více než 250 miliónů let.
Cykasy (Cycadopsida) jako rostlinná skupina zahrnuje kolem 303 druhů. Nejvíce jich roste v jižní Africe, v Austrálii a také Jižní Americe, ale najdeme je i v Asii a Pacifiku. Pokud si zajdeme do květinářství, nejčastěji nám zřejmě nabídnou cykas japonský (Cycas revoluta).

Pěstování se stává koníčkem

Cykasy jsou „primitivní“ rostliny, které vydrží celkem všechno, vždyť přežily vše už od dob dinosaurů. Nemusíme moc zalévat. Ale hned na začátku jim připravíme vhodné podmínky. Jejich pěstování se nám pak stane koníčkem. Pravidla pro pěstování jsou podobná u všech druhů. Potřebují světlo, teplo, vlhko a také dostatek živin. To říká i jeden z nejlepších pěstitelů u nás pan Josef Bučko.

Co potřebuje prehistorický cykas

Rostliny musí mít velmi propustný substrát, protože nesnášejí přemokření. Zeminu smícháme s hrubým lehkým materiálem jako například antuka, křemičitý písek nebo perlit, v poměru 1 : 1. Protože cykas má mohutný hlavní kořen, musí být nádoba, v níž jej pěstujeme dostatečně vysoká. Ale musí tu být i dostatek místa pro ostatní korálovité kořeny, které jsou velmi křehké a vyrůstají na povrch kolem rostliny, aby si mohly brát vzdušný kyslík. Rostlina musí mít malou část kmene ponořenou do substrátu. V žádném případě nesmí kořenový krček vystupovat.
Aby cykas dobře rostl potřebuje dostatek světla a také teplo. Pokud má málo světla, jeho listy začnou žloutnout.
Cykas má také rád vlhký vzduch, proto jej 2 až 3 krát týdně rosíme. Je také vhodné květináč postavit do misky s vlhkými oblázky. Příliš suché stanoviště způsobuje, že konce listů zasychají a hnědnou.

Od jara (květen) až do konce léta (září) mu můžeme dopřát pobyt na čerstvém vzduchu a letnit jej můžeme i na plném slunci. Předtím však musíme nechat cykas nějaký čas v polostínu, aby si na nové prostředí zvykla a slunce mu nepopálilo listy. Letnění mu prospěje, cykas pak obrazí novými listy.
V letním období ho zaléváme jednou týdně, zemina by neměla v květináči zcela vyschnout a nezapomeneme ani na hnojení (od jara až do podzimu 1 krát měsíčně hnojíme slabým roztokem tekutého hnojiva).

Na podzim pak cykasy přemístíme do skleníku nebo do zimní zahrady, postupně si zase zvyknou na úbytek světla a tepla. Snížíme také zálivku.
Zimu přečkají v chladnějších prostorách, kde netopíme a kde ani nemrzne (teplota by měla být minimálně 4 °C). To už je zaléváme jen jednou měsíčně. Ze zimního spánku jej probouzíme na jaře postupným zvyšováním teploty, světla, zálivky i živin.
Přesazování je doporučováno 1 krát za 5 let – rostlinu dáme do květináče, který je jen o málo větší než původní.
Také cykas bývá napaden škůdci – bývají to puklice. Mechanicky je odstraňujeme, ošetřujeme přípravkem Savel nebo potíráme lihovou vodu.