zdroj Pixabay

ŠTĚTKA VYPADÁ JAKO BODLÁK

In Bylinky, Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Můžeme ji potkat na procházce, možná roste v některém koutu naší zahrady a třeba ji i sami pěstujeme. I když vypadá jako pichlavý bodlák – vlastně to bodlák není, je to taková „štětka“. Bývá součástí podzimních dušičkových vazeb a věnců. Málokdo však ví, že je to vzácní léčivá rostlina, která si poradí i s obávanou a nebezpečnou boreliózou.

Léčivá bylina se zajímavým názvem

Štětka (Dipsacus) je rod rostlin, který tvoří až 20 druhů. Známé jsou také její lidové názvy: „kartáč na sukno“ nebo třeba „tkalcův bodlák“ či „cikánský hřeben“, které souvisely s původním využitím a zpracováním štětky v textilním průmyslu (užívala se ke zdrsňování látek). Ale také pastýřská hůl, suťová štětka, divoká škrabka, vrabčí lopuch, kropenka… Poetickým názvem je třeba Venušin kalíšek, Venušino umyvadlo a podobně, jak jí říkaly dívky, které věřily, že po jejím užívání zkrásní.
Pochází z jihozápadní Evropy, z Asie, ale roste volně také v severní Africe a postupně se rozšířila i do Severní i Jižní Ameriky. Její statné lodyhy dorůstají do výšky od 50 až do více než 150 cm. Listy jsou tuhé a pichlavé, květy růžové až světle fialové. Na podzim se sbírají suché pichlavé strbouly. (Strboul nebo také hlávka (latinsky Capitulum) je druh květenství rostlin.)

Kde roste štětka a kdy ji sbíráme

U nás v Česku se lze setkat asi s 5 druhy štětky – nejznámější je Dipsacus sativus (š. lesní, setá, soukenická). K dalším patří třeba š. chlupatá, nebo laločnatá, planá, či větší…

Běžně u nás roste na pastvinách, okrajích lesů a cest a také na skládkách. Není náročná na půdu, ale daří se jí ve vlhké a dobře roste na slunci a ve vlhké půdě. Pokud ji najdeme na kamenitém stanovišti a navíc ve stínu, pak štětka jen chudě kvete. Nejčastěji roste na mírně vlhkých, dusíkatých půdách, vyhovují i vápnité a kamenité, ale preferuje půdy jílovité.

Obecně se sbírá k léčivým účelům sbírají hluboké kořeny a nať už během léta. Kořeny štětky (ale také třeba kořeny kostivalu, omanu…) sbíraly však babky kořenářky až na podzim, ještě před zmrznutím půdy – to byl nejvhodnější čas, kdy se do kořenů bylin na zimu stahuje léčivá síla.