zdroj Pixabay

KRÁSNÝ, ALE NEBEZPEČNÝ LÝKOVEC

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Krásný lýkovec patří k oblíbeným okrasným dřevinám, je však také nebezpečný. Podmaní si nás svým jemným půvabem, najdeme v něm zálibu i potěšení, protože svou něhou lahodí našemu oku. Proto je také vhodné vysadit jej poblíž domu, kde budeme zároveň cítit jeho příjemnou vůni.

Lýkovec v naší domovině

Lýkovec (Daphne) je nižší opadavý nebo i stálezelený keř, který se vyskytuje především v hornatých oblastech Evropy a Asie. Jenom na evropském kontinentě jich roste 18 druhů a mnohé z nich jsou evropské endemity. (Endemit je rostlina nebo i živočich vyskytující se pouze na jednom místě.)
Roste i ve volné přírodě, u nás ho najdeme ve světlých lesích od nížin až po horské pásmo. V České republice jsou domácími druhy více rozšířený lýkovec jedovatý mnohem vzácnější lýkovec vonný, který roste v teplejších oblastech.

Nejznámější je asi lýkovec vonný

Mezi nejznámější patří l. vonný (D. cnoerum), se vzpřímenými větvemi šedivé barvy, které brzy zjara obalí křehce působící, nejčastěji růžové nebo bílé, občas i žluté květy. Dřevina je vysoká asi jen 1 metr a v době květu je nepřehlédnutelná a mimořádně půvabná. Lidé si jej vysazují poblíž domovů, aby jim neunikla příjemně nasládlá vůně, která se ve slunečných dnech kolem rostliny šíří. Lýkovec je zajímavý i po odkvětu svěže zelenými listy a později na podzim jej zdobí červené plody.

Evropské druhy lýkovce

V Evropě patří k rozšířeným druhům kromě našich domácích (l. jedovatýD. mezereum) a l. vonný – D. cnoerum) také například l. vavřínový (D. laureola), l. pruhovaný (D. striata), l. skalní (D. petraea), l. alpský (D. alpina) a také vzácný endemický l. slovenský (D. arbuscula), rostle na Muráňské planině, podle místa výskytu se mu říká l. muránský.

Pěstujeme lýkovec na zahrádce

Lýkovec se uplatní v městské i venkovské zahradě. Krásně vyniká před stálezelenými dřevinami, například před bobkovišněmi. Některé druhy pěstujeme jako okrasné keře jiné třeba jako skalničky.
Protože patří mezi prudce jedovaté rostliny, v kůře i plodech lýkovce jsou totiž obsaženy jedovaté alkaloidy, které poškozují tkáň a mohou mít i halucinogenní účinek. Neměli bychom ho pěstovat, pokud máme malé děti.
Půdu potřebují vlhkou, výživnou (bohatou na humus) a zároveň i dobře propustnou – nevyhovuje mu však zemina kyselá. Ideální je půda hlinitopísčitá. Stanoviště mu vybereme na slunci, aby měl keř dostatek slunečního svitu, ale místo by mělo být chráněné před silnějším větrem. Vysazujeme ho na jaře s neporušeným kořenovým balem a zpočátku pravidelně zavlažujeme. Bude nám vděčný za mulč (asi 5 cm vysoký) z drcené kůry, který zabrání průniku plevele a udrží i potřebnou vláhu. Lýkovec si můžeme jednoduše namnožit pomocí polo vyzrálých řízků, které odebíráme z rostliny v polovině léta. Lýkovec nepotřebuje žádný pravidelný řez, postačí, když mu hned po odkvětu odstraníme suché, poškozené výhony.