Wiki

VRISEA HOŘÍCÍ MEČ S NÁDECHEM EXOTIKY

In Okrasná zahrada, Poradna by walsla

Vrísea je jednou z nejzajímavějších interiérových květin, které přinášejí do našeho domova exotickou atmosféru. Je to rostlina zajímavá nejen listem, ale i mimořádným květem. Péče o tuto pokojovou květinu je velmi snadná. Díky svému vzhledu je vhodná i jako dárek, protože určitě potěší každého milovníka květin.

Vrisea k nám přišla z Amazonie

Vrízea nebo také vrísea či vrisea (Vriesea) patří k broméliovitým; existuje více než 350 velmi variabilních druhů a většina z nich roste epifyticky. (Epifyt = rostlina rostoucí na těle jiné rostliny, ale neparazituje na ní.) Pochází z vlhkých deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky, hlavním centrem výskytu je brazilská Amazonie. Listy s výraznou kresbou mají hladký okraj a jsou uspořádány v růžici, jejíž střed tvoří malý kalíšek, kde se zachycuje potřebná voda – odtud ji pak rostliny čerpají. Květenství je jednoduchý nebo složený mečovitý klas.

Ohnivá vrisea u nás doma

Vriseu si vybereme v květinářství a najdeme pro ni doma vhodné umístění. Sami se přesvědčíme, že je velmi působivá jako solitérní rostlina, ale její krása vynikne snad ještě více, pokud vytvoříme skupinu z několika rostlin stejného druhu. Přestože je možné vybrat si z mnoha kříženců, zřejmě nejznámějším a také doma nejčastěji pěstovaným druhem je vriesea ohnivá (Vriesea splendens) s výškou od 31 do 60 cm. Její vzhled nás nenechá na pochybách, že se jedná o rostlinu exotickou, hlavně když se podíváme na její květ. Někdy se jí také říká „hořící meč“.
Je atraktivní po celý rok a což teprve, když kvete! Z růžice pruhovaných listů vyrůstá nápadné klasovité květenství, jež tvoří barevných listeny (červené, žluté, nachové bíle zelené). Listeny se překrývající jako tašky na střechách. Mezi nimi se pak objevují skutečné květy, které však kvetou jen krátce. Po odkvětu mateřská rostlina odumírá, ale do té doby stačí vytvořit odnože, z nichž si lze vypěstovat nové rostliny. (Může však trvat několik let, než nám vrisea vykvete.)

Co tato kráska potřebuje

  • Vyhovuje jí normální pokojová teplota okolo 23 °C, ale snese i vyšší (až kolem 29 °C). Starší rostliny mají raději chladnější místa, postačí jim okolo 18 °C.
  • Stanoviště jí vybereme světlé nebo lehce v polostínu, ale před přímými sluneční paprsky ji chráníme. . Stejně jako žádná tropická rostlina, ani vriesea nemá ráda chladno, ale zároveň nesnáší ani přímé sluneční záření.
  • Vrisea má ráda vodu, a proto by zemina v květináči neměla nikdy vyschnout. Zálivka by tedy v době vegetace měla být vydatná. Pěstujeme-li rostlinu při nízké teplotě, omezíme i zálivku – stejně jako v zimě. Zaléváme zásadně vlažnou měkkou odvápněnou a odstátou vodou. Pokud nemá vrisea splendens zálivku dostatečnou, listy buď odspodu žloutnou nebo se na nich objevují skvrny. Střed – kalíšek listové růžice by měl být sále plný vody – jen v době květenství tam voda být nesmí, protože by způsobila uhnívání rostliny. Substrát broméliovitých rostlin má být stále vlhký. Vděčná nám bude za jemné mlžení.
  • V létě hnojíme vriseu jedenkrát za 14 dní polovinou dávky speciálního tekutého hnojiva pro broméliovité rostliny.
  • Vriseu přesazujeme 1 x za rok vždy na jaře. Při přesazování můžeme rozdělit větší rostlinu na 2 části a pak rozsadit do menších květináčů. Nezapomeneme na drenáž: dno květináče vysypeme malými kamínky, aby mohla přebytečná voda odtékat. Zeminu kolem rostliny při přesazování příliš nestlačujeme.
  • Má ráda lehkou a propustnou zeminu, substrát by měl být složen z 1 dílu listovky, 1 dílu rašeliny, 1 dílu borové jehličnatou a 1 dílu polystyrénu, pH 5—5,5.
  • V profesionálních podmínkách se množí semeny, jinak po odkvětu odnožemi. Oddělují se až, když dosáhnou polovinu velikosti mateřské rostliny.

Na co si dát u vrisey pozor

Nejčastěji se setkáme s hnědými zaschlými špičkami listů – příčinou tohoto jevu bývá příliš suchý vzduch. Odumřelé části odstraníme a možná při pozorném ohledání najdeme svilušky.
Listy pokroucené, skvrnité a spodní žluté – to jsou příznaky nedostatečné zálivky.
Za opadávání listů většinou může příliš suchý vzduch – na něj jsou broméliovité rostliny velmi citlivé.
Ochablé a zahnívající stonky má na svědomí velké chladno, případně přílišná zimní zálivka.
Lisy jsou popálené, ztrácejí barvu – rostlina je zřejmě vystavena silnému slunečnímu záření.

Ze škůdců se můžeme obávat svilušek, třásněnek, červců, mšic…